Kino Máj (Doksy)

Počátky filmového promítání v severočeském lázeňském městě Doksy, ležícím v rekreační oblasti Máchova jezera, spadají do 20. let 20. století. Původní kino Heller se nacházelo v zadním traktu restaurace Bezděz, v dnešní ulici Komenského. V roce 1953 vyhořelo a náhradní prostory pro promítání poskytl na čas hotel Grand. Zároveň bylo rozhodnuto o výstavbě nové budovy kina. Při výkopových pracích pro založení stavby podle stávajícího projektu, se narazilo na spodní vodu a stavba byla pozastavena. Vypracováním nové projektové dokumentace byl pověřen liberecký architekt Karel Hubáček, který se svými spolupracovníky vytvořil projekt víceúčelové budovy, kde se kromě jednoho kinosálu a technického zázemí, nacházela v patře též kavárna. Autor tak vyprojektoval budovu, která se nepodobala obvyklým stavbám tohoto druhu, vzniklým v té době. Styl stavby, podle některých odborných kritiků, připomíná alpskou architekturu, podle jiných se tvůrce projektu inspiroval tvary lodí a vln na nedalekém Máchově jezeře. Lehkost a vzdušnost konstrukce umožnil především použitý stavební materiál, kterým byl železobeton, ze kterého byla též zhotovena skořepinová konstrukce střechy. Technicky se tak podařilo zvládnout stavbu ve svahu, na nestabilním podloží s agresivní spodní vodou.

Karel Hubáček zastával též funkci stavebního dozoru a 9. března 1963 bylo kino Máj slavnostně otevřeno premiérou českého filmu režiséra Karla Kachyni Závrať. Působivé interiéry vestibulu a kavárny v prvním podlaží vytvořili architekti Lidmila Švarcová a Otakar Binar. Kino bylo vybaveno, na svoji dobu, nejmodernější filmovou technikou s možností širokoúhlé projekce a se stereofonními reproduktory. Tato technika se však od 80. let již nevyužívala, protože filmy pro toto zařízení se z důvodů finanční náročnosti přestaly vyrábět. V polovině 80. let proběhla též první větší rekonstrukce budovy, jejíž podobu má kino Máj dodnes. Do roku 1992 se v kině stále promítalo minimálně jedenkrát denně i za situace, kdy v prázdninové sezóně promítala dvě letní kina, v Doksech a v přilehlých Starých Splavech.

Za měnících se ekonomických poměrů v 90. letech, ale docházelo ke stále většímu úbytku diváků, v důsledku zvýšení cen vstupenek, rozšíření sítě DVD a videopůjčoven, možností nákupu domácích kin i snižující se kvality filmů v distribuční síti. K tomu přistoupil i rychlý vývoj filmové techniky a kinu, které nebylo vybaveno digitální promítací technikou, hrozil zánik.