Kau-lunské opevněné město

Kau-lunské opevněné město (čínsky 九龍寨城, anglicky Kowloon Walled City) bylo původně opevněné město na poloostrově Kau-lung v Hongkongu. Bylo založeno čínskou říšskou správou na místě malé pevnosti poté, co Čínská říše postoupila ostrov Hongkong Spojenému království. Jeho populace dramaticky vzrostla po japonské okupaci Hongkongu během druhé světové války . Do roku 1990 mělo opevněné město 50 000 obyvatel na své rozloze 2,6 hektaru. Od 50. do 70. let bylo řízeno místními triádami a mělo vysokou míru prostituce, hazardních her a zneužívání drog.

Kau-lunské opevněné město
Poloha
Souřadnice22°19′56″ s. š., 114°11′25″ v. d.
StátČína Čína
Kau-lunské opevněné město
Rozloha a obyvatelstvo
Počet obyvatel50 000 (1990)
Správa
Oficiální webwww.lcsd.gov.hk/en/parks/kwcp/index.html
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

V lednu 1987 oznámila hongkongská vláda plány na demolici opevněného města. Po náročném procesu vystěhování a převodu z de iure suverenity Číny do správy Británie, byla demolice zahájena v březnu 1993 a byla dokončena v dubnu 1994. Městský park Kau-lun byl otevřen v prosinci 1995 a zabírá plochu bývalého opevněného města . Zachovaly se zde některé historické artefakty z opevněného města, včetně zbytků jižní brány. Město se vyznačovalo vysokou hustotou populace, nízkým vlivem a dosahem úřadů a vlády, absencí norem a kriminalitou.

Historie

Vojenská základna
mapa oblasti z roku 1915, opevněné město vpravo nahoře, pojmenované Chinese town (čínské město)

Kau-lunské opevněné město svůj název dostalo až ve 20. století. První záznamy z tohoto místa sahají až do dynastie Sung (960–1279), kdy zde bylo zázemí pro obchod se solí. Záznam z roku 1668 hovoří o tom, že v těchto místech byla vojenská posádka o 30 strážcích. V roce 1810 zde byla vybudována čínská pevnost, poté co čínské síly opustily pevnost Tung Lung. V roce 1842, byl ostrov Hongkongu postoupen Británii Nankingskou smlouvou. Výsledkem bylo, že čínské úřady považovaly za nutné zdokonalit pevnost, aby ovládly tuto oblast a omezili další britský vliv. Pevnost byla roku 1847 opatřena robustnějším opevněním a hradbou společně s impozantním obranným valem. Později se Kau-lunské opevněné město stalo enklávou, kdy bylo území Hongkongu (tzv. Nová teritoria) v roce 1898 pronajato Británii na 99 let správy s výjimkou Kau-lunského opevněného města v němž v té době žilo zhruba 700 obyvatel. Čína si ve městě ponechala úředníky, aby na něj dohlédli. V následujícím roce měl guvernér Sir Henry Blake podezření, že kantonský místokrál používá vojska k podpoře odporu vůči novým opatřením. Dne 14. dubna 1899 zaútočily britské síly na opevněné město, jen aby zjistily, že vojáci místokrále jsou pryč a zanechali po sobě jen 150 čínských obyvatel. Dynastie Čching ukončila svou vládu v roce 1912 a opevněné město ponechala Britům. Ačkoli se Britové přihlásili k vlastnictví opevněného města, v následujících několika desetiletích s ním udělali málo. Protestantská církev zřídila v budově starého čínského správního úřadu domov důchodců a v dalších bývalých kancelářích školu a chudobinec. Kromě těchto institucí se však opevněné město stalo pro britské kolonisty a turisty pouhou kuriozitou; na mapě z roku 1915 bylo označeno jako „čínské město“. V roce 1933 hongkongské úřady oznámily plány na demolici většiny rozpadajících se zděných budov města. Úřady kompenzovaly 436 squatterů, kteří tam žili, novými domy. Ten stejný rok, v roce 1933, protestovala čínská nacionalistická vláda proti plánu a domáhala se jurisdikce nad městem. Nacionalistická čínská vláda pokračovala v prosazování své jurisdikce po celý rok 1935, 1936 a první polovinu roku 1937, dokud nezačala válka mezi Čínou a Japonskem. V roce 1940 zůstala pouze budova úřadu, škola a jeden dům. Během japonské okupace Hongkongu v době 2. světové války zde rapidně narostl počet obyvatel. 50. až 70. léta 20. století byla také éra, kdy městu vévodila prostituce, hazardní hry a užívání drog, to vše ovládané triádami, vybírajícími od obyvatel města výpalné, až do jeho samotného zániku. V roce 1987 hongkongská vláda oznámila plán „Kau-lunský park“. Po obtížném procesu vystěhovávání začaly demolice, které trvaly od března 1993 do dubna 1994. V prosinci 1995 byl na místě otevřen park (anglicky: Kowloon Walled City Park, čínsky 九龍寨城公園). Některé historické artefakty a pozůstatky minulé éry byly na místě zachovány.

Městské osídlení
Moderní podoba osídlení na místě Kowloonského opevněného města v roce 1989.

V roce 1898 byl počet obyvatel odhadován na 700. Po skončení druhé světové války si Čína nárokovala Kau-lunské opevněné město zpět a v roce 1947 jej obsadilo cca 2000 squatterů. Po neúspěšném pokusu o jejich vyhnání v roce 1948 přijali Britové politiku „přehlížení“ záležitostí týkající se opevněného města. Dne 8. ledna 1948 zaslala čínská nacionalistická vláda britskému velvyslanci memorandum, ve kterém bylo uvedeno: „Ministerstvo zahraničních věcí nyní formálně prohlašuje britskému velvyslanectví, že v souladu s ustanoveními uvedené úmluvy má čínská vláda jurisdikci nad Kau-lunským městem a nemá vůbec v úmyslu vzdát se této jurisdikce“.

Okraj Kowloonského opevněného města s obchůdky a zubními ordinacemi v roce 1991

Opevněné město se stalo útočištěm pro kriminalitu a drogy. Teprve v roce 1959, během soudu za vraždu, ke které došlo v opevněném městě, byla hongkongská vláda rozhodnuta, aby zde měla jurisdikci. Už od 50. let si Kau-lunské opevněné město podmanily mafiánské skupiny asijského střihu – triády. Skupiny jako 14K a Sun Yee On ovládly tamní četné nevěstince, ilegální herny a drogová doupata. V letech 1973–1974 zde provedla policie cca 3500 zásahů, zatkla přes 2500 lidí a zabavila kolem 2 tun drog. I přes představy, ve kterých média město vykreslovala jako doupě zločinu, žili jeho obyvatelé velmi podobně jako ostatní obyvatelé Hongkongu.

Město také prošlo masivní výstavbou během 60. let, kdy vývojáři stavěli nové modulární struktury. Město se stalo extrémně hustě osídlené a „svým světem“, enklávou s více než 33 000 lidmi ve 300 budovách zabírajících něco málo přes 2,8 ha. Výsledkem bylo, že město dosáhlo své maximální velikosti koncem 70. a začátku 80. let, kdy na město bylo uvaleno výškové omezení 13–14 podlaží kvůli letové dráze letadel směřujících k letišti Kai Tak. Kromě omezení výšky budov byly obyvatelé vystaveni vážnému znečištění hlukem kvůli blízkosti letiště. Osm obecních potrubí dodávalo vodu celému městu, i když více vody mohlo pocházet ze studní. Několik ulic bylo osvětleno fluorescenčními světly, protože sluneční světlo zřídka dosáhlo nižších úrovní. Přestože se v posledních letech nekontrolovatelná kriminalita dřívějších desetiletí zmenšila, opevněné město bylo stále známé svým vysokým počtem nelicencovaných lékařů a zubařů, kteří tam mohli působit bez hrozby trestního stíhání.

Ačkoli bylo opevněné město po mnoho let pařeništěm trestné činnosti, většina obyvatel nebyla zapojena do žádného zločinu a žila pokojně v jeho zdech. Uvnitř opevněného města vzkvétalo mnoho malých továren a podniků a někteří obyvatelé vytvořili skupiny, které organizovaly a zlepšovaly každodenní život. Pokus vlády zbourat v roce 1963 některé chatrče v rohu města vedl k „antidemoličnímu výboru“, který sloužil jako základ pro sdružení Kaifong. Do města byly postupně zvány charity, náboženské společnosti a další sociální skupiny. Zatímco lékařské kliniky a školy byly neregulované, hongkongská vláda poskytovala některé služby, jako dodávky vody a doručování pošty.

vnější okraj města

Na konci 80. let Kau-lunské opevněné město připomínalo obrovský labyrint – mraveniště tmavých úzkých chodeb, do jejichž většiny se slunce nikdy nedostane, plné špíny, vlhkosti, nezřídka krys a švábů. Podle německého dokumentu, který město zmapoval v roce 1989, jen minimum obyvatel platilo za elektřinu a ostatní ji odebírali ilegálně. Ještě před příchodem globalizace obyvatelé Kau-lunského opevněného města v jeho útrobách tvrdě pracovali a společným faktorem práce bylo, že byla bez odborů, bez směrnic na jakost a bezpečnost, nekvalifikovaná, manuální, málo placená, dlouho trvající (časté byly 12hodinové směny) a často i dětská. Odběratelem a odbytištěm výrobků vyrobených v Kau-lunském opevněném městě byl Hongkong, jehož továrny neměly šanci těmto výrobkům cenově konkurovat.

Vystěhování a demolice
zastřešená ulička ve městě

Kvalita života ve městě, zejména hygienické podmínky, zůstala daleko za zbytkem Hongkongu. Čínsko-britské společné prohlášení v roce 1984 položilo základy pro demolici města. Vzájemné rozhodnutí obou vlád strhnout opevněné město bylo oznámeno dne 14. ledna 1987. Dne 10. března 1987 v návaznosti na oznámení, že opevněné město bude přeměněno na park, tajemník okresní správy formálně požádal městskou radu, aby souhlasila s převzetím pozemků po demolici. Vzhledem k přítomnosti mnoha dalších zelených ploch v této oblasti, oddělení městských služeb pochybovala o potřebě „ještě dalšího parku“ z hlediska plánování a provozu, ale rada přesto souhlasila s přijetím vládního návrhu pod podmínkou, že vláda ponese náklady na výstavbu parku.

Vláda distribuovala částku 2,7 miliardy hongkongských dolarů (350 milionů USD) jako náhradu odhadovaným 33 000 obyvatelům a podnikům v plánu vypracovaném zvláštním výborem hongkongského úřadu pro bydlení. Někteří obyvatelé nebyli spokojeni s odškodněním a byli násilně vystěhováni v období od listopadu 1991 do července 1992. I když bylo opuštěné, prázdné město bylo použito k natáčení scény ve filmu Kriminální příběh z roku 1993.

Po čtyřech měsících plánování byla demolice opevněného města zahájena 23. března 1993 a byla dokončena v dubnu 1994. Stavební práce na městský park Kau-lun začaly následující měsíc.

Obyvatelstvo

Počet obyvatel

Počáteční populace města kolísala mezi nulou a několika stovkami a krátce po druhé světové válce začala stabilně růst. Pro většinu pozdější existence opevněného města však nejsou k dispozici žádné přesné informace o populaci. Podle úředních sčítání lidu odhadoval počet obyvatel města na 10 004 v roce 1971 a 14 617 v roce 1981, ale tyto údaje byly běžně považovány za příliš nízké. Neformální odhady na druhé straně často mylně zahrnovaly sousední squatterskou vesnici Sai Tau Tsuen.  Byly také hlášeny odhady, že počty obyvatel dosahují asi k 50 000. Důkladný vládní průzkum v roce 1987 poskytl jasnější obrázek: v opevněném městě žilo odhadem 33 000 lidí. Na základě tohoto průzkumu mělo opevněné město v roce 1987 hustotu obyvatelstva přibližně 1 255 000 obyvatel na kilometr čtvereční, což z něj činilo nejlidnatější místo na světě.

Kultura

V reakci na obtížné životní podmínky vytvořili obyvatelé úzce spjatou komunitu, která si navzájem pomáhala snášet různé těžkosti. V rámci rodin manželky často prováděly úklid, zatímco babičky se staraly o vnoučata a další děti z okolních domácností. Střechy města byly důležitými shromažďovacími místy, zejména pro obyvatele, kteří žili v horních patrech. Rodiče je využívali k odpočinku a děti si tam po škole hrály nebo dělaly domácí úkoly. Správní budova na náměstí v samém srdci města byla také významným společenským centrem, místem pro obyvatele, aby si mohli popovídat, dát si čaj nebo sledovat televizi a zúčastnit se kurzů, jako je kaligrafie. Středisko pro seniory také pořádalo náboženská setkání pro křesťany a další. Mezi další náboženské instituce patřily chrámy Fuk Tak a Tin Hau, které se používaly pro kombinaci buddhistických, taoistických a animistických praktik.

Dispozice a architektura

Navzdory své přeměně z pevnosti na městskou enklávu si opevněné město zachovalo stejné základní uspořádání. Původní pevnost byla postavena na svahu  a sestávala z pozemku o rozloze 2,6 hektarů o rozměrech přibližně 210×120 metrů. Kamenná zeď obklopující město měla čtyři vchody než byla demontována v roce 1943.

Stavba dramaticky vzrostla během 60. a 70. let, od té doby se dříve nízkopodlažní město skládalo téměř výhradně z budov s 10 a více podlažími (s výraznou výjimkou náměstí v jeho středu). Avšak vzhledem k poloze letiště Kai Tak 800 metrů jižně od města, budovy nepřesáhly 14 podlaží.  Dvoupodlažní osada Sai Tau Tsuen hraničila s opevněným městem na jih a na západ, dokud nebyla v roce 1985 vyklizena a nahrazena parkem.

Desítky uliček města byly často široké pouze 1–2 m a byly špatně osvětleny a odvodněny. Na horních patrech se také vytvořila neformální síť schodišť a chodeb, která byla tak rozsáhlá, že by bylo možné cestovat celým městem od severu k jihu bez nutnosti jít po zemi. Stavba ve městě byla neregulovaná a většina ze zhruba 350 budov byla postavena se špatnými základy a malým nebo žádným vybavením. Protože byty byly tak malé – typická jednotka byla 23 m² prostor byl maximalizován širšími horními patry, klecovými balkony a střešními doplňky. Střechy ve městě byly plné televizních antén, šňůr na oblečení, vodních nádrží a odpadků a bylo možné je překročit pomocí řady žebříků.

Odkaz v populární kultuře

Práce specificky dokumentující opevněné město

Kau-lunské opevněné město fascinovalo a inspirovalo mnohé spisovatele, filmaře i herní vývojáře. Martin Booth se svých memoárech Gweillo zmínil o prozkoumávání města jako dítě v 50. letech. Jackie Pullingerová psala ve své knize Crack in the Wall z roku 1989 o léčení zdejších drogově závislých obyvatel. Mezi známější literární kousky, které se mj. odehrávají v Kau-lunském opevněném městě, patří Bourne's Supremacy Roberta Ludluma nebo non-fiction dílo cyberpunkového spisovatele Williama Gibsona – Disneyland with the Death Penalty.

Kau-lunské opevněné město posloužilo jako prostředí děje v několika filmech, např. Long Arm of the Law z roku 1984 nebo ve známějším Krvavém sportu s Jean-Claudem Van Dammem z roku 1988. Crime Story s Jackiem Chanem z roku 1993 byl točen již v opuštěné části města, která se brzy měla demolovat. Pozdější filmy si toto specifické prostředí vytvořily nebo se jím alespoň nechaly inspirovat. Patří mezi ně Batman Begins, Re-cycle a Street Fighter II V, stejně jako hry Kowloon's Gate, Shenmue, Call of Duty: Black Ops, několik misí ze hry Hitman, Stranglehold, Guildwars: Factions či Fear Effect 1 a 2. Stolní RPG Shadowrun obsahuje jako jedno z prostředí přestavěné Kau-lunské opevněné město v roce 2070. PC hra Shadowrun: Hong Kong se také odehrává ve sci-fi verzi Kau-lunského opevněného města.

Knihy a výzkumné práce
  • City of Darkness: Life in Kowloon Walled City, Ian Lambot (spisovatel, fotograf) a Greg Girard (fotograf), publikoval Wilhelm Ernst & Sohn, 1993, ISBN  9783433023556 a Watermark, 1999, ISBN 9781873200131
  • City of Darkness: Revisited, Ian Lambot (spisovatel, fotograf) a Greg Girard (fotograf), publikoval Watermark, 2014, ISBN 9781873200889 (revidované vydání City of Darkness )
  • Kyūryūjō Tanbō Makutsu de Kurasu Hitobito: Město temnoty (九龍 城 探訪 魔窟 で 暮 ら す 人 々 -City of Darkness-, „Kowloon Walled City Exploration: People Who Live in the Devil's Den (City of Darkness)“), Ian Lambot (spisovatel, fotograf) a Greg Girard (fotograf), publikoval EastPress, 2004, ISBN 9784872574234 (japonské vydání City of Darkness)
  • Daizukai Kyūryūjō (大 図 解 九龍 城, „Grand Kowloon Walled City Schematics“), od Kyūryūjō Tankentai (dále jen „Kowloon Walled City Exploration Team“), včetně Hitomi Terasawa (ilustrátor), Takayuki Suzuki (architekt) a Hiroaki Kani (vedoucí), publikoval Iwanami Shoten, 1997, ISBN 9784000080705
  • Kyūryūjōsai (九龍 城砦, „Kowloon Walled City“) autorů Ryūji Miyamoto (fotograf), Hiroshi Aramata (přispěvatel textu) a Ken'ichi Ōhashi (přispěvatel textu), publikoval Heibonsha, 1997, ISBN 9784582277364 ; Heibonsha, 1998, ISBN 9784582277364; Heibonsha, 1999, ISBN 9784582277364  
  • Saigo no Kyūryūjōsai (最 期 の 九龍 城砦, „Konec opevněného města Kowloon“), Shintaro Nakamura, publikoval Shinpusha, 1996, ISBN 9784883066469
  • Architectural Study on the Kowloon Walled City: Preliminary Findings, Suenn Ho, publikoval Columbia University, 1992
  • Jiulong Cheng Zhai shihua (九龍 城寨 史話; „Kowloon Walled City's History”), Lu Jinzhe, publikoval Joint Publishing, 1997, ISBN 9789620406829
  • 九龍 城寨 ： 一個 特殊 社區 的 地理 透視; „Kowloon Walled City: A Geographical Perspective of a Special Community“, autor: Wong Kwan-yiu a kol., Vydaný Čínskou univerzitou v Hongkongu – katedra geografie, 1992
  • FARMAX: Exkurze do hustoty , Winy Maas, Jacob van Rijs a Richard Koek (hlavní přispěvatelé), publikováno 010 Publishers, 1998, ISBN 9789064502668 ; 010 Publishers, 2006, ISBN 9789064505874  

Dokumentární filmy
  • The Walled City (城寨), jako součást 70. segmentu Hong Kong Connection (鏗鏘 集), produkovaného Radio Television Hong Kong (RTHK), 1979
  • Hongkongs geheime Stadt – Ein Labyrinth für 50,000 Menschen („Hong Kong's Secret City: A Labyrinth for 50,000 People“), produkoval Österreichischer Rundfunk (ORF), 1989
  • Kowloon Walled City, jako součást Whicker's World, produkovaný ITV Yorkshire, 1980
  • City of Imagination: Kowloon Walled City o 20 let později (archivní záběry ORF a Suenn Ho), produkce The Wall Street Journal, 2014

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Kowloon Walled City na anglické Wikipedii.

Externí odkazy
Kowloon Walled City
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.