Karol Irzykowski

Byl šlechtického původu. Střední školu začal navštěvovat roku 1881 V Berežanech, pak přešel na gymnázium v Zoločivě a maturitu složil roku 1889 ve Lvově. Studium germanistiky na Lvovské univerzitě pro nedostatek finančních prostředků nedokončil, získal pouze absolutorium. Začal se živit jako novinář a úředník, od roku 1908 žil v Krakově a od roku 1918 ve Varšavě. V letech 1919–1933 působil jako úředník polského Sejmu. Spolupracoval například s periodiky Nowa Reforma, Skamander, Wiadomości Literackie, Robotnik a s dalšími.[2]

Karol Irzykowski roku 1933

Byl rovněž vášnivý šachista a v letech 1895-1914 patřil k polské špičce. Roku 1939 byl zvolen do Nejvyšší rady Polské šachové asociace (Polski Związek Szachowy).[3]

Zemřel na infekci ze zranění z Varšavského povstání. Pohřben byl nejprve na hřbitově v Żyrardówě, ale roku 1981 byly jeho ostatky uloženy do rodinného hrobu na Rakovickém hřbitově v Krakově.[4]

O literaturu se začal zajímat již na střední škole, kde také začal psát své první práce. Vývoj polského románu ovlivnil experimentálním románem Pałuba (1903). Jeho dramata předešla tvorbu Stanisława Ignacyho Witkiewicze a dalších avangardistů. Protože novátorské tendence jeho prací nebyly jeho současníky doceněny, věnoval se především literární a filmové kritice. Po smrti Stanisław Brzozowského roku 1911 se stal ústřední postavou polské literární kritiky. Prosazoval kritiku jako rovnocenný literární žánr. Byl vynikající aforista a je rovněž autorem jedné z prvních prací o filmové estetice.[5] Od roku 1933 byl členem Polské literární akademie a v tom samém roce obdržel za svou práci důstojnický kříž Řádu znovuzrozeného Polska.[2]

První vydání románu Pałuba z roku 1903

První vydání knihy Nowele z roku 1906

• Na pełnym morzu (1895, Na volném moři), divadelní hra.
• Zwycięstwo (1897, Vítězství), divadelní hra, jedno z nejoriginálnějších literárních zpracování šachové hry založené na skutečné šachové partii [6]
• Pałuba (1903), experimentální román, ve kterém autor mimo jiné vystoupil proti některým povrchním teoretickým principům hnutí Mladé Polsko (například proti heslu upřímnosti). Román však především zahrnuje filozofické, psychologické a sociologické úvahy se snahou popsat roli lidského nevědomí a tlaku konvencí, bránících plné autenticitě člověka.
• Sny Marii Dunin (1903, Sny Marie Duninové), symbolická novela napsaná již roku 1896 a vydána až roku 1903 společně s románem Pałuba. Autor v ní upozornil na problémy spojené s fungováním lidského podvědomí a nevědomí.
• Nowele (1906, Novely), texty psychologického charakteru a texty psané v duchu prací E. T. A. Hoffmana a E. A. Poea.
• Wiersze i dramaty (1907, Verše a dramata), autorovy básně z let 1893–1897 a čtyři divadelní hry: Scena z poematu dramatycznego pt. Modra płaszczyzna, Na pełnym morzu, Zaraza w Bergamo a Zwycięstwo.
• Dobrodziej złodziei (1907), komedie, spoluautor Henryk Mohort.
• Fryderyk Hebbel jako poeta konieczności (1907, Friedrich Hebbel jako básník nezbytnosti), monografie věnovaná německému básníkovi Friedrichovi Hebbelovi.
• Lemiesz i szpada przed sądem publicznym (1908, Čepel a meč před veřejným soudem), spis na obranu Stanisława Brzozowského podezřelého ze spolupráce s ruskou tajnou policií Ochranka (Oddělení pro ochranu pořádku a veřejné bezpečnosti), společně s Ostapem Ortwinem.
• Czyn i słowo (1913, Čin a slovo), soubor studií a esejů, kritické shrnutí éry Mladého Polska.
• Prolegomena do charakterologii (1913, Prolegomena k charaktelogii), psychologická studie.
• Spod ciemnej gwiazdy (1922, Pod temnou hvězdou), sbírka povídek, ve kterých se autor zaměřil na psychologickou analýzu iracionálních jevů.
• Dziesiąta muza (1924, Desátá múza), jedna z prvních monografií věnovaných filmovému umění.
• Walka o treść (1929, Boj za obsah), eseje analyzující avantgardní poezii a polemizující s teorií čisté formy Stanisława Ignacy Witkiewicze.
• Beniaminek. Rzecz o Boyu Żeleńskim (1933), pamflet proti Tadeuszovi Boy-Żeleńskému.
• Słoń wśród porcelany (1934, Slon v porcelánu), polemické články a eseje.
• Lżejszy kaliber (1938, Lehčí kalibr), eseje.

• Widziadło (1984, Přízrak), polský filmový horor podle románu Pałuba, režie Marek Nowicki.[7]