Karl Haas

Pocházel z rodu Haasů tehdy působícího v Českých Budějovicích. Nejpozději 1843 se oženil s manželkou Josefínou. V letech 1850–1873 zasedal v městském výboru. Karlův bratr, stavitel Alexander, mu v roce 1862 zbudoval na Pražském předměstí sanatorium zvané Haasenburg, které jako poliklinika Sever funguje doposud.[2] Významně se podílel na potlačení epidemie cholery v roce 1866 a jeho upozornění na nutnost zřídit zásobování města zdravotně nezávadnou vodou iniciovalo plány stavby městského vodovodu.[3]

Je autorem několika zdravotnických a hospodářských publikací, v menší míře také hudby k divadelním hrám. Založil ovocnářskou školu. Finančně podporoval ústav pro hluchoněmé.[3] V roce 1875 byla po Karlu Haasovi pojmenována Haasova ulice na Pražském předměstí, dnes Fráni Šrámka.[4] Ve sbírkách Jihočeského muzea se dochovala část odkazu Haasových (darovaná Adolfem Haasem), mimo jiné portréty obou manželů a žirafový klavír (Clavier Pianino Stehend) od místního klavírníka Johanna Friedricha Kaspara Reysze.[2]

Karl Haas byl 4. srpna 1872 pohřben u západní zdi Staroměstského hřbitova, odkud byly jeho ostatky v roce 1906 přeneseny do nové rodinné hrobky na hřbitov svaté Otýlie.[3]

• 
  poliklinika Sever
• 
  hrobka na sv. Otýlii