Karen Horneyová

Karen Horneyová se narodila jako dcera norského kapitána a vystudovala medicínu v Berlíně, kde zároveň prodělala psychoanalytický výcvik.[1]. V roce 1932 emigrovala do USA.[1] Vstoupila do Psychoanalytického institutu, ale protože se čím dál víc odkláněla od klasické psychoanalýzy, dostávala se do sporu s kolegy. V roce 1941 z Institutu Horneyová odešla a založila Asociaci pro rozvoj psychoanalýzy, jejímiž členy byli také Erich Fromm a H. S. Sullivan.

S klasickou psychoanalýzou souhlasila pouze v tom, že rozhodující úlohu ve vývoji osobnosti mají zážitky z dětství. Podle Horneyové se dítě rodí do světa plného problémů. Je-li dítě v rodině často vystaveno vlivům neurotických problémů členů rodiny; jsou-li rodiče panovační, přehnaně opatrující, nadržují-li sourozencům, cítí se nejisté a zranitelné – přemáhá ho tzv. základní úzkost – pocit osamocenosti a bezmocnosti v nepřátelském světě. Dítě si proti této základní úzkosti vytváří obranu (obranné mechanismy), která má podobu určitého přístupu k okolnímu světu a k ostatním lidem. Tento přístup přetrvává až do dospělosti. Jako o neurotickém postoji o něm mluvíme ve chvíli, kdy jeden z tzv. pohybů ve vztahu k lidem výrazně převažuje, stává se strnulým a rigidním.

Existují 3 typy neurotického postoje neboli pohybů:

• Pohyb k lidem – vzniká z předpokladu, že druzí poskytnou člověku pomoc a ochranu, když se jim podrobí. Neurotik tohoto typu se snaží přiřadit k nejsilnějšímu jedinci. Lásku si snaží zasloužit oddaným sloužením partnerovi. Toto mnohdy vede až k sebeobětování nebo sebezničení.
• Pohyb proti lidem – předpoklad, že mocnému se nikdo neodváží ubližovat. Příčinou tohoto postoje není síla, ale úzkost a strach. Takový neurotik si myslí, že svět je jen nepřátelský a podle toho se musíme chovat. Neurotik se obává, že bude oklamán nebo vykořisťován, na druhou stranu mu působí potěšení činit toto druhým, protože moc a majetek jsou podle něj cestou k tomu, jak se ubránit světu.
• Pohyb od lidí – neurotik vyhledává fyzickou i duševní samotu. Chce zůstat stranou, protože lidé jsou podle něj příčina všech problémů. Věnuje se knihám, umění a nezapojuje se do sociálního života. Rezignuje na mezilidské vztahy, protože jsou pro něho nebezpečné a ohrožující.

Horneyová ostře kritizovala Freudovy názory na vývoj děvčete a psychologii ženy. Tím se stala jednou ze zakladatelek feministické psychologie.

Odmítala Freudova tvrzení:

• že kritickým momentem ve vývoji dívek je zjištění, že nemají penis
• že mateřství je pouhou kompenzací za závidění penisu (tvrdila, že mateřství může být znak biologické nadřazenosti žen nad muži)

Napsala esej Problémy v manželství.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Karen Horneyová na Wikimedia Commons
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Karen Horneyová