Karel Ulepič

Vychodil lublaňské gymnázium a studoval práva na Vídeňské univerzitě a na Univerzitě ve Štýrském Hradci a filozofii na Padovské univerzitě. Byl doktorem filozofie a obojího práva. V letech 1833–1842 pracoval jako praktikant u městského a zemského soudu v Lublani, v letech 1843–1849 jako finanční adjunkt v Idriji. V letech 1828–1849 byl činný v redakci listu Laibacher Zeitung, přičemž v letech 1839–1846 vedl jeho literární přílohu. Byl členem historické společnosti v Lublani. Sbíral starožitnosti a třídil sbírky.[1]

Během revolučního roku 1848 se výrazně zapojil do politického dění. V celostátních volbách roku 1848 byl zvolen na rakouský ústavodárný Říšský sněm. Zastupoval volební obvod Postojna. Uvádí se jako adjunkt komorní prokuratury.[2][3] Coby poslanec podporoval sjednocení Slovinci obývaných zemí, vznik slovinské univerzity, byl stoupencem občanských liberálních svobod a porotních soudů. Pro námitky českého předáka Františka Ladislava Riegra ale jeho náměty nebyly přijaty.[1]

Od roku 1849 byl předsedou kraňské zemské vyvazovací komise a pracoval na generální prokuratuře. V roce 1850 byl jmenován generálním prokurátorem. V roce 1853 byl povolán do Chorvatska, kde také prováděl vyvazování z poddanství. V Záhřebu se zároveň stal předsedou městského soudu. V roce 1855 byl povýšen do šlechtického stavu (von Krainfels).[1]

Jeho kariéra vyvrcholila po obnovení ústavního života počátkem 60. let. V roce 1861 se stal místodržícím Kraňska a byl prvním Slovincem v tomto úřadu. Ve funkci setrval do své smrti.[1]

Získal Řád Františka Josefa. Jeho empírový náhrobek je umístěn v Mozartově parku v prostoru bývalého hřbitova v Karlových Varech, kde roku 1862 zemřel.[4]