Karel Schwarz

Pocházel z rodiny zemědělce. V letech 1839–1840 navštěvoval v Praze německojazyčnou piaristickou hlavní školu, v letech 1841–1842 pak novoměstské gymnázium. Od roku 1843 byl žákem v semináři v Mikulově. Od roku 1849 studoval na pražském kněžském semináři. Vysvěcen byl roku 1852.[3]

Nastoupil coby kaplan v Cerhovicích, později v kostele Nejsvětější Trojice na pražském Podskalí (zde byl od roku 1856 kooperátorem). Od roku 1856 rovněž působil jako katecheta na pražských německých školách. Roku 1864 se stal profesorem katechetiky a pedagogiky na Katolické teologické fakultě Univerzity Karlovy. V období let 1864–1872 byl zároveň prvním katechetou na německém učitelském ústavu při pražské kapitule. Navíc poskytoval soukromé doučování v šlechtických rodinách. V roce 1872 se stal kanovníkem metropolitní kolegiátní kapituly u svatého Víta v Praze. V letech 1878–1884 byl ředitelem spolku Dědictví svatojanské. V roce 1884 se stal světícím biskupem pražským (a titulárním biskupem anastasiopoliským). Funkci světícího biskupa zastával do své smrti roku 1891. Podporoval rozvoj české katolické literatury.[4][3]

V 70. letech 19. století se zapojil do zemské politiky. V doplňovacích volbách roku 1874 byl zvolen na Český zemský sněm v městské kurii (obvod Praha-Hradčany).[5] V rámci tehdejší politiky české pasivní rezistence ale křeslo nepřevzal, byl pro absenci zbaven mandátu a následně manifestačně zvolen v doplňovacích volbách roku 1875,[6] doplňovacích volbách roku 1876[7] a doplňovacích volbách roku 1877.[8] Uspěl za svůj obvod i v řádných volbách roku 1878.[9] Mandát obhájil i ve volbách roku 1883.[10] Patřil k staročeské straně (Národní strana).[11][3]

V období let 1876–1884 zasedal v pražském obecním zastupitelstvu.[3]

Jeho bratr Lambert Schwarz byl chórovým sbormistrem a pedagogem na Piaristickém gymnázium v Kroměříži a posledním regentem Lichtenštejnského pěveckého semináře.[3]