Karel Pelant

Karel Pelant (28. října 1874, Praha[1] – 24. ledna 1925, Praha[2][3]) byl český novinář, autor žurnalistické beletrie[4], průkopník esperanta (zakladatel našich prvních esperantských spolků[4]), volnomyšlenkářský polemik proti katolické církvi a proti maloburžoaznímu způsobu života, překladatel z anglické literatury a z francouzského jazyka.

Karel Pelant
Karel Pelant
Narození28. října 1874
Praha
Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí24. ledna 1925 (ve věku 50 let)
Praha
Československo Československo
Národnostčeská
Alma materReálné gymnázium v Karlíně
Povolánípřekladatel, esperantista, spisovatel, novinář a dramatik
Nábož. vyznáníateismus
ChoťRůžena Pelantová
DětiArtemis Pelantová
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život

Narodil se v rodině strojvůdce Karla Pelanta (*1842) a jeho manželky Marie, rozené Schneiderové (*1851).[5] Byl druhý ze šesti sourozenců.[6] Studoval externě na reálce[p 1] a v letech 1894–1897 na Uměleckoprůmyslové škole všeobecnou školu modelování.

Celý život pracoval jako novinář. Nejprve v Kolíně, kde vydával vlastní časopis a v období 1904–1905 v Rovnosti v Brně. V roce 1905 se navrátil do Prahy, zde i v Plzni vydával vlastní týdeníky a od roku 1920 do smrti byl redaktorem pražského Večera. Často cestoval po Evropě, v letech 1908 a 1919 absolvoval delší studijní pobyty v USA.[7]

Zemřel na následky zranění poté, co ho srazil automobil.[8]

Angažovaný ateista

V roce 1898 vystoupil z římskokatolické církve a byl aktivní v protiklerikálním hnutí. Stal se členem spolku občanů bez vyznání Augustin Smetana, přednášel a publikoval.

Patřil k spoluzakladatelům Volné myšlenky a organizátorům předválečného protiklerikálního hnutí.[9] Pravidelně přispíval do časopisu Volná myšlenka[9], jeden rok působil redaktorsky ve Volné škole (1906–1907)[9], byl redaktorem Večera.[9] Bývá řazem mezi stoupence tzv. nového náboženství (podobně jako Otakar Kunstovný, Ladislav Kunte).[9] Zúčastnil se světových kongresů ateistického hnutí Volné myšlenky v Římě 1904 a v Paříži 1905 jako sekretář české sekce.[7][10]

Byl předsedou Prvního spolku esperantistů v Brně, který vzniknul v roce 1901 v Brně.[11]

Rodinný život

V roce 1921 se Karel Pelant oženil s Růženou, rozenou Hudlickou (1886–1959). Manželka Růžena Pelantová byla sociální pracovnice, funkcionářka národně socialistické strany a v období 1946–1948 náměstkyně primátora hlavního města Prahy. Dcera PhDr. Artemis Pelantová, provdaná Hujerová (1903–1937) byla středoškolská profesorka a publicistka.[12][13]

Dílo
  • Populární přednáška p. prof. dr. Brepty (1896)
  • Pranýř klerikalismu (1899)
  • Idea řeči mezinárodní (1902)
  • Listy z kongresu Volné myšlenky v Římě (1904)
  • Vatikán (1907)
  • Florián, bývalý svatý (1907)
  • Otcové Volné myšlenky (1907)
  • Křesťanství a klerikalismus (1909)
  • Redaktor (1909)
  • Plato (1909)
  • Králíci a lidé (1909)
  • Pohřeb ohněm nebo hnitím? (1909)
  • Příští národ (1909)
  • Sokolstvo a Volná myšlenka (1909)
  • Základ blahobytu (1909)
  • Žena, muž a společnost (1909)
  • Kopa kapiček. Napršely do života K. Pelanta (1912)
  • Co vidí turista v Plzni? (1914)
  • Mandle (1918)
  • Anglicky radostně (1919)
  • Amerika, jaká je vskutku (1919, inspirováno pobytem v USA)
  • Klíč k architektuře (1920)
  • Věř v seznam bludů (1920)
  • Knížka o našem Karlu Havlíčkovi (1921)
  • Čím nahraditi stará náboženství? (1921)
  • Věřím… (1921)

Karel Pelant očima jiných

Portréty Karla Pelanta vytvořili Jaroslav Hašek v Dějinách strany mírného pokroku v mezích zákona (Pelantova aféra) a Josef Svatopluk Machar ve Zpovědi literáta (O Karlu Pelantovi, 1928).[4]

Odkazy

Poznámky
  1. Dle Lexikonu české literatury pravděpodobně v Karlíně.

Reference
  1. Matriční záznam o narození a křtu farnost při kostele sv. Rocha na Žižkově v Praze
  2. Archiv hl. m. Prahy, Matrika zemřelých hlavního magistrátu, sign. MAG Z4, s. 203
  3. Dne 24. ledna zemřel.... S. 244. Zlatá Praha [online]. 23-24/1924-1925 [cit. 2020-04-23]. S. 244. Dostupné online.
  4. Encyklopedie města Brna: Karel Pelant
  5. Matrika narozených, sv. Roch 1874-1875, snímek 196, Záznam o narození a křtu [online]. Archiv hl. m. Prahy [cit. 2020-02-04]. Dostupné online.
  6. Národní archiv, Policejní ředitelství I, konskripce, karton 451, obraz 363 [online]. Národní archiv Praha [cit. 2020-02-04]. Dostupné online.
  7. OPELÍK, Jiří. Karel Pelant. In: Jiří Opelík a kolektiv. Lexikon české literatury : osobnosti, díla, instituce. Praha: Academia, 2000. ISBN 80-200-0708-3. Svazek II/3. P–Ř. S. 852–853.
  8. Karel Pelant zemřel. Moravská orlice. 27. 1. 1925, s. 2. Dostupné online.
  9. HP. Karel Pelant [online]. www.phil.muni.cz [cit. 2014-12-30]. Dostupné online.
  10. Kongres Volné Myšlenky. Česká mysl. 1. 11. 1905, s. 71–72. Dostupné online.
  11. Encyklopedie města Brna: Založení Prvního spolku esperantistů v Brně [online]. Muzeum města Brna [cit. 2020-02-04]. Dostupné online.
  12. Matrika doktorů Univerzity Karlovy: Pelantová Artemis[nedostupný zdroj]
  13. Badatelna.eu: Pelantová Artemis. www.badatelna.eu [online]. [cit. 2020-02-04]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-02-04.

Literatura

Související články

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.