Jan II. z Alençonu

Jan II. z Alençonu (2. březen 1409 – 8. srpen 1476) byl synem Jana I. z Alençonu a Marie Bretaňské, dcery Jana IV. Bretaňského a Jany Navarrské. V roce 1415, po smrti svého otce v bitvě u Azincourtu, se stal jeho nástupcem jako vévoda z Alençonu a hrabě z Perche. Je známý jako generál poslední fáze Stoleté války a tím, že byl stoupencem Johanky z Arku.

Jan II. z Alençonu
Narození	2. března 1409 Argentan
Úmrtí	8. září 1476 (ve věku 67 let) Paříž
Povolání	voják
Ocenění	rytíř Řádu zlatého rouna
Choť	Johana z Valois Marie z Armagnacu
Děti	René z Alençonu Catherine d'Alençon Jeanne d'Alençon, Comtesse de Beaumont-le-Roger
Rodiče	Jan I. z Alençonu a Marie Bretaňská
Rod	Valoisové
Příbuzní	Karel IV. Alençonský, Františka z Alençonu a Anna z Alençonu (vnoučata)
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

V patnácti letech byl 17. srpna 1424 zajat angličany v bitvě u Verneuil. V zajetí byl až do roku 1427 v Le Crotoy, kdy zaplatil 200 000 jako výkupné. Prodal všechny své majetky angličanům, a Fougères bretaňskému vévodovi. Po Alençonovu zajetí, vévoda z Bedfordu, regent za Jindřicha VI. Anglického, převzal kontrolu nad jeho vévodstvím. Alençon nezískal zpět až do roku 1449, ale pro francouzského krále byl stále titulárním vévodou. Když vyšel z vězení, byl Jan z Alençonu nazýván "nejchudším člověkem ve Francii".

Před jeho zajetím u Verneuil, se v roce 1424 na zámku Blois oženil s Johanou z Valois, dcerou Karla Orleánského a Izabely z Valois, ale ta zemřela roku 1432 v Angers, aniž by Janovy dala nějaké potomky.

V dubnu 1429, ne dlouho po svém osvobození, vévoda slyšel o Johance z Arku, která přišla za Karlem VII. do Chinonu, slíbila mu, že Francii osvobodí od angličanů, a žádala ho, aby ji pustil s armádou k obléhání Orléans. Alençon přišel dychtivě do Chinonu a rychle se stal jejím dobrým přítelem a nejvýznamnějším zastáncem ze všech princů královské krve. Doprovodil ji k Orléans, kde se stal oficiálním velitelem francouzské armády a hrál hlavní roli v Johančině vítězství proti angličanům. Pak se připojil k osvobození zbytku údolí Loiry. Po skončení tažení v září 1429 odešel bojovat jinam a raději útočil na angličany v okolí svého vlastního území v Normandii. Po Johaninu umučení dne 30. května 1431, když byla angličany upálena na hranici v Rouenu, byl Alençon jedním z lidí, nejvíce zničených touto ztrátou.

Dne 30. dubna 1437, na zámku L'Isle-Jourdain, se oženil s Marií z Armagnacu, dcerou Jana IV. z Armagnacu.

Opustil Karla VII. a zúčastnil se povstání v letech 1439-40, ale bylo mu odpuštěno, že byl celoživotním královým přítelem. V roce 1449 se podílel na invazi do Normandie, ale nerozumně vstoupil do korespondence s angličany. Krátce po svědčení v "rehabilitačním procesu" Johanky z Arku v roce 1456, byl zatčen Jeanem de Dunois a uvězněn v Aigues-Mortes. V roce 1458, byl obviněn z urážky majestátu a odsouzen k trestu smrti, ale rozsudek byl změněn, a on byl uvězněn v Loches. Byl propuštěn Ludvíkem XI. v roce 1461 za podmínky jeho nastoupení, on je však odmítl a byl znovu uvězněn. Podruhé byl souzen před Parlamentem a 18. července 1474 byl znovu odsouzen k trestu smrti, a jeho vévodství bylo zabaveno. Nicméně, trest nebyl vykonán, a zemřel ve vězení v Louvru v roce 1476.

Se druhou manželkou Marií měl dvě děti:

• Kateřina
• René z Alençonu

Měl také několik nemanželských dětí:

• Jan
• Robert
• Jana
• Magdaléna