Karel Matyáš

Byl synem koželužského mistra Karla Matyáše a Rozálie Matyášové rozené Raškové. Vyučil se koželuhem a působil také jako koželužský mistr. V roce 1849 se jeho manželkou stala Františka Jenovéfa rozená Pšenčíková. Měli 13 dětí. Od poloviny 50. let byl aktivní v komunální politice. V roce 1856 je uváděn jako druhý radní a v červenci 1859 se stal starostou Valašských Klobouk. V tomto úřadu setrval do července 1864, kdy ho nahradil František Bratmann.[4]

Počátkem 60. let se zapojil krátce i do vysoké politiky. V zemských volbách 1861 byl zvolen na Moravský zemský sněm, za kurii venkovských obcí, obvod Uherský Brod, Valašské Klobouky, Vizovice. Rezignoval roku 1862.[6] Pak ho na sněmu nahradil Václav Koller.[4]

Do starostenské funkce se potom ještě vrátil, od července 1873 do října 1880. V jeho druhém období coby starosty se město podílelo na stavbě činžovního domu čp. 107 a školy čp. 108. Došlo k postupnému dláždění náměstí, opravě kašny, pořízení hodinového stroje na radnici, rozšíření hřbitova a snahám o výstavbu železniční tratě skrz Vlárský průsmyk. Koncem 70. let čelil starosta rostoucí opozici, kterou představovali František Bratmann a Antonín Přemyslovský. V říjnu 1880 Matyáš odstoupil z postu starosty a uznal svou vinu v otázce obecního účetnictví. Novým starostou se stal Antonín Matyáš. Ve vzpomínkách místního podnikatele a pozdějšího starosty Františka Šerého byl Karel Matyáš popsán následovně: „nebyl ani Slovan, ani Němec, ale – Ekonóm. V městě jako starosta snažil se být nestranným, s besedou i záložnou při volbách vždy se spojoval, ale i do kasina chodíval, aby prý Němci nedělali oposici. Duchem byl asi nakloněn více kasinu. Jeho mnohočlenná rodina, částečně již dospělé děti, zaměstnáni byli v rodinných podnicích a společensky šli rovněž spíše s kasinem, ač některé dcerky i národní vědomí projevovaly. Při volbách, při naší soustavě dvou stran – beseda, kasino – míval Matyáš přátele na obou stranách.“[4]

O národnostní nevyhraněnosti Karla Matyáše psal i dobový tisk. List Našinec ho roku 1873 označil za bývalého národovce, který se nyní prý přidal k ústavákům (tzv. Ústavní strana, centralisticky a provídeňsky orientovaná) a ve volbách do Říšské rady roku 1873 podpořil Johanna von Chlumeckého místo kandidáta Moravské národní strany (staročeské) Františka Aloise Šroma. Antonín Matyáš, jeho bratr, naopak patřil mezi stoupence Moravské národní strany.[7]

Zemřel ve věku 56 let v únoru 1882 na mrtvici.[4][5]