Gene Tunney

Mary Lydonová z Culleen House v Kiltimaghu v hrabství Mayo v severovýchodním Irsku emigrovala do Spojených států po velkém hladomoru . Usadila se v New Yorku, kde potkala Johna Tunneyho, také z Kiltimaghu. Vzápětí se vzali a měli spolu sedm dětí; jeden syn byl zavražděn kolem roku 1920, další byl detektivem policejního oddělení v New Yorku v letech 1924 až 1951 (zemřel v roce 1971), Gene se stal slavným mistrem světa v těžké váze v boxu.

Gene Tunney se narodil 25. května 1897 v New Yorku. V roce 1912 nastoupil ve společnosti Ocean Steamship, kde zůstal až do začátku válka s Německem v roce 1917. Inspirován prezidentem Theodorem Rooseveltem tužil si svoji fyzickou kondici – běhal, plaval, vesloval a o poledních přestávkách na úřadě boxoval se spolupracovníky.[1] V roce 1917 nastoupil k americkému námořnictvu a odjel na frontu do Evropy.

Tunney v námořní uniformě

Tunney se i v armádě věnoval sportu a v boxu si vydobil titul mistra americké expediční jednotky v Paříži v polotěžké váze v roce 1919.[2] Po návratu trénoval v New Yorku, kde také studoval – anatomii a dějiny sportu. V roce 1920 porazil ve své váze několik boxerů, většinou k. o.[1]

Zimu roku 1921 strávil jako dřevorubec v severním Ontariu pro společnost JR Booth Company. Vysvětlil to tak, že „chtěl samotu a namáhavou práci v lesích, aby se připravil na kariéru, která se před ním objevila“.[3]

V roce 1922 porazil před 15 tisíci diváky mistra světa v polotěžké váze Levinského. O několik týdnů později jej vyzval Harry Greb, jediný boxer, který Tunneyho dokázal porazit. Ve třech dalších zápasech s tímto boxerem však už Tunney nezaváhal.[1]

Když v roce 1923 získal zpět titul mistra světa v polotěžké váze, začal vyzývat boxery v těžké vázy. Postupně porážel velké boxery, jež ve své kariéře porazil stávající mistr světa Jack Dempsey – Erminia Spallu, Georgese Carpentiera, Jeffa Smithe a Tommyho Gibbonse.[1]

23. září 1926 se odehrál zápas o titul mistra světa Jack Dempsey v. Gene Tunney před 120 tisíci diváky v americké Filadelfii. Do čtvrtého kola byl aktivnější Dempsey, od pátého kola se karta obrátila. Po desátém kole je vyhlášen nový mistr světa: Gene Tunney.

O rok později byla odveta v Chicagu. Ve čtvrtém kole poslal Dempsey Tunneyho k zemi. Po úderu se však nevrátil do neutrálního rohu, a tak rozhodčí počítání přerušil, aby ho napomenul. Poté se k počítání vrátil a Tunney vstal až na číslo 9. Ležel tedy nejméně 14 vteřin. Zápas, ve kterém nakonec Tunney titul obhájil, vstoupil do dějin boxu pod přezdívkou Zápas s dlouhým odpočítáváním.[1]

V roce 1928 porazil jediného dalšího vyzyvatele Darcy Heeneyho z Nového Zélandu v jedenáctém kole k.o. a pak dal titul mistra světa všech vah k dispozici.[1]

Tunney byl považován za extrémně zručného boxera, který vynikal v obraně. Pro jeho chytrou techniku se mu přezdívalo matematik ringu.[1] Tunney boxoval v 68 oficiálních profesionálních zápasech. Prohrál jen jednou s Harrym Grebem v roce 1922. Kromě toho bylo ještě mnoho zápasů, jejichž bodování bylo neoficiální. Ani z nich ale žádný neprohrál. Ještě jednu prohru sám na sebe prozradil, a to rozhodnutím rozhodčích po deset kolech zápasu u námořnictva proti Tommy Loughranovi, ještě než oba začali profesionální kariéru.

Tunney si zahrál ve filmu The Fighting Marine v roce 1926, z něhož se bohužel nedochovala žádná kopie.

V roce 1928 byl zvolen prvním boxerem roku v časopisu Ring Magazine. V roce 1980 byl zvolen do Světové síně slávy boxu, v roce 1990 do Mezinárodní síně slávy boxu a v roce 2001 do Sportovní síně slávy námořních sborů Spojených států.

V roce 1928 se Tunney oženil s Mary „Polly“ Lauderovou (24. dubna 1907 – 19. dubna 2008), jejímž dědečkem byl miliardář George Lauder, první bratranec a obchodní partner průmyslníka a filantropa Andrew Carnegieho. Podle biografie z roku 2007, Tunney slíbil Polly, že zanechá boxu. Před sňatkem byl v roce 1927 žalován za porušení zásnubního slibu paní Katherine King Fogartyovou.[4]

V roce 1931 navštívil Sovětský svaz, který na něj zprvu udělal dobrý dojem, ale když mu byla předvedena továrna, kde se tavily kostelní zvony a dozvěděl se o masovém ničení pravoslavných ikon[5], byl šokován a jeho reportáže pro týdeník Collier's byly vesměs negativní.[6]

Po odchodu z profesionální kariéry manželé žili ve Stamfordu v Connecticutu a vychovali čtyři děti.[7] Měli jednu dceru a tři chlapce, z nichž John Varick Tunney (1934–2018) byl americkým poslancem a senátorem z Kalifornie od roku 1965 do roku 1977.

Tunney zemřel v Greenwichské nemocnici v Connecticutu ve věku osmdesáti let po selhání oběhového systému.[8] Byl pohřben na Long Ridge Union Cemetery ve Stamfordu v Connecticutu.

Tunney na Trinity College v Dublinu, 1928

Tunney byl myslící bojovník, který vnímal boxerský zápas jako šachovou partii, což nebylo populární v době, kdy byli středem pozornosti tvrdí a přímočaří boxeři jako Jack Dempsey, Harry Greb a Mickey Walker. Tunneyho styl byl ovlivněn dalšími známými boxerskými mysliteli, jako byli James J. Corbett a Benny Leonard. Přesto je nepřesné považovat Tunneyho za předchůdce Muhammada Aliho. Především v pěti zápasech proti lidskému větrnému mlýnu Grebovi byl stejně tvrdým boxerem jako jeho současníci.  

Tunney, který se spoléhal na svůj pohyb a levý hák, studoval své soupeře od první vteřiny zápasu. Obecně dával přednost obrannému pohybu kolem ringu a rychlým protiútokům, kterými vyvedl soupeře z rovnováhy. V jeho zápasech proti Jacku Dempseymu může dnešní divák vidět Tunneyho styl: ruce držené nízko kvůli razanci, rychlá práce nohou, kterou se dokázal přizpůsobit každému pohybu soupeře, a rychlé přesné protiútoky zleva zprava.

Tunney nebyl nikdy knokautován, sražen k zemi byl jen jednou a to v druhém zápase s Dempseyem s nechvalně známým dlouhým odpočítáváním. Je tak jedním z pouhých pěti mistrů v těžké váze, spolu s Rocky Marcianem, Riddickem Bowem, Sultanem Ibragimovem a Nicolaim Valuevem, který opustil profesionální dráhu, aniž by o titul přišel porážkou v ringu. Tunney, spolu s Marcianem, Lennoxem Lewisem a Vitalim Kličkem, je jedním ze čtyř šampiónů v těžké váze, který opustil ring jako šampión a ukončil svou kariéru vítězstvím v boji o titul mistra světa. Poté, co pomstil svou jedinou porážku s Harrym Grebem, a poté ještě jednu remízu, se Tunney připojil k Ingemarovi Johanssonovi, Rocky Marcianovi, Lennoxu Lewisovi a Riddicku Bowovi jako jeden z pět šampionů v těžké váze, kteří odešli do důchodu po vítězství nad každým soupeřem, kterému čelili jako profesionálové.  

Poštovní známka s Tunneyho podobiznou

V 1932, Tunney publikoval knihu Muž musí bojovat (A Man Must Fight), ve které komentoval svou kariéru a techniku boxu.

V písni Ona Twists the Knife Again z alba Richarda Thompsona z roku 1985 Across a Crowded Room, je verš: „Jsem v pěstním souboji / ona si myslí, že je Gene Tunney!“ („I'm in a fist fight/She thinks she's Gene Tunney!“)

V prvním jednání hry o Smrti obchodního cestujícího od Arthura Millera říká Willy svým synům, že má boxovací pytel s Tunneyho podpisem.

V filmu s boxerskou tematikou Vítěz bere vše (Winner Takes All), postava Jimmy Kane, kterou hrál James Cagney, lamentuje nad snahou, aby se vzdělal, že William Shakespeare byl „tím, kdo zničil Gene Tunneyho“.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Gene Tunney na anglické Wikipedii.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Gene Tunney na Wikimedia Commons