Karel Jarůšek

Spolu s rodiči a bratrem bydlel v Blansku a Rudici. V blanenském učilišti se vyučil strojním zámečníkem. V průběhu své hráčské kariéry odmaturoval na SEŠ v Brně. S manželkou Janou má syny Karla a Ondřeje a dcery Gabrielu a Jolanu.

Za rok 2018 získal ocenění Osobnost městské části Brno-sever v oblasti sportu.[2]

Bydlí v Brně-Soběšicích.[2]

Začínal jako útočník, ale stal se záložníkem. Nejdříve defenzivního, později ofenzivního zaměření, prošel kluby: TJ ČKD Blansko, TJ Zbrojovka Brno, VTJ Dukla Tábor, Panseraikos Serres (Řecko), SV Stockerau, FAC Vídeň a Wiener Neustadt (Rakousko). Po skončení aktivní fotbalové kariéry působil jako trenér mužstev: Stavo Artikel Brno, Drnovice, Opava a opět 1. FC Brno. Od jara 2012 trénoval třetiligový Slovan Rosice.[3] Od 28. srpna 2012[4] do 13. listopadu 2012[5] byl hlavním trenérem svého mateřského klubu FK Blansko, po podzimu vedoucího celku KP j. Moravy 2012/13. V dubnu 2013 se stal držitelem Ceny Václava Jíry za přínos našemu fotbalu. Na podzim 2014 se vrátil k trénování v divizním Blansku po odešedším trenérovi Ludevítu Grmelovi, který se stal trenérem Znojma.[6] V sezoně 2016/17 se po dvouleté přestávce vrátil k trénování, vedl Moravskou Slavii Brno v nejvyšší jihomoravské soutěži.[7] Od sezony 2017/18 je trenérem TJ Tatran Bohunice.[8]

V první lize odehrál 236 zápasů, ve kterých vstřelil 51 branek,[9] první z nich dal Ivu Viktorovi.[10] Jeho největším úspěchem se stal zisk mistrovského titulu poháru se Zbrojovkou Brno v ročníku 1977/78. Mezi lety 1987–1996 hrál a později pracoval jako trenér v Rakousku.[11] V letech 1976–1980 absolvoval také 15 reprezentačních zápasů, ve kterých vsítil jeden gól proti Itálii. Jeden start si připsal za B-mužstvo ČSSR a 6 startů za reprezentaci do 18 let.

Dne 8. 11. 2018 byl na zasedání VV Jihomoravského KFS ustanoven předsedou Komise rozhodčích a delegátů Jihomoravského KFS.[12]

Ve doplňovacích volbách 2003, které se konaly po jmenování Dagmar Lastovecké ústavní soudkyní, se stal členem horní komory českého parlamentu, když v obou kolech porazil křesťanského demokrata Rostislava Slavotínka.[13] V senátu zasedal ve Výboru pro evropskou integraci. V řádných volbách 2004 opět svedl souboj se Slavotínkem, a přestože první kolo vyhrál v poměru 32,87 % ku 22,06 % hlasů, tak ve druhém kole obdržel jen 47,22 % hlasů a post neobhájil.[14]

Ve volbách do Poslanecké sněmovny 2010 kandidoval na listině ODS v Jihomoravském kraji, ale nebyl zvolen.[15] Téhož roku rovněž neúspěšně kandidoval do senátu za obvod č. 49 – Blansko, když se ziskem 13,31 % hlasů v 1. kole obsadil 3. místo.[16][17]