Karel XV.

Narodil se jako nejstarší syn z manželství krále Oskara I. s Josefínou Beauharnaisovou. Měl tři bratry a jednu sestru. Josephine chtěla pro své děti nejlepší vzdělání, proto zajistila, aby se Karlovým učitelem stal filozof a profesor univerzity v Uppsale Christopher Jacob či z Norska pocházející Otto Aubert. Především Aubert seznámil Karla s mnoha vědními disciplínami, především s filozofií Schlegela.

Roku 1856 se stal vicekrálem v Norsku. Vlády v obou zemích se ujal po otcově smrti v roce 1859, i když ještě jako korunní princ fakticky vládl jako regent již od 25. září 1857, kdy Oskar I. těžce onemocněl.

V mládí byl stoupencem idey spojené Skandinávie - na způsob dřívější Kalmarské unie - a po převzetí vlády se k této myšlence vrátil. V konfliktu Dánska s Německem o šlesvické hranice přislíbil Dánsku podporu, když však došlo v roce 1864 k válce o Šlesvicko-Holštýnsko, byl parlamentem přehlasován. Za jeho vlády byl v letech 1865/1866 přebudován starý říšský sněm.

Karel byl veselé a extravagantní povahy, měl umělecké nadání. Jeho schopnost prosadit se nebyla valná, v neposlední řadě proto, že se jeho zájmy rychle měnily a střídaly. Určující postavou švédské politiky té doby byl premiér Louis De Geer.

Byl populárním a liberálním monarchou. Jeho hlavním cílem byla reforma ústavy.

19. června roku 1851 se oženil s nizozemskou princeznou Luisou Oranžsko-Nassavskou (1828–1871), vnučkou nizozemského krále Viléma I. a jeho první manželky Vilemíny Pruské. Důvodem sňatku bylo zřejmě především velké věno nevěsty; to ovšem nakonec tak velké nebylo. Navíc korunní princ prý považoval Luisu za nepřitažlivou a začínal si postranní románky.

Z manželství se narodily dvě děti, dcera a syn, který však jako dvouletý zemřel:

• Luisa Švédská (1851–1926), jako manželka dánského krále Frederika VIII. dánská královna;
• Karel Oskar Bernadotte (1852–1854).

Počátkem roku 1871 se králův zdravotní stav zhoršil, zřejmě v souvislosti se smrtí jeho manželky Luisy (30. března). Po odpočinkové cestě do Cách žil král nějakou dobu v paláci Ulriksdal poblíž Stockholmu, odkud přesídlil do Malmö. Zde 18. září roku 1872 zemřel. Pochován byl v kostele v Riddarholmen ve Stockholmu.

Protože neměl mužského potomka, usedl na švédský trůn jeho mladší bratr Oscar Fredrik jako Oskar II.

Jeho vnuk Karel se stal v roce 1905 pod jménem Haakon VII. prvním norským králem po znovuobnovení nezávislosti Norska.

Hudební skladatel August Söderman napsal u příležitosti jeho úmrtí smuteční pochod.