Karel Emanuel Macan

Narodil se v Pardubicích v rodině železničního stavitele. Po otci byl italského původu. Jako dvanáctiletý začal ztrácet zrak, během studií na pražské technice postupně oslepl. Dostat se z deprese mu pomohla hudba – začal studovat na Varhanické škole v Praze u Františka Skuherského. Absolvoval Klavírním triem A-dur. Dále pak studoval skladbu u Zdeňka Fibicha. Obdržel státní stipendium a absolvoval ve Vídni kurz pro učitele slepců.

Po návratu do Prahy se v roce 1891 stal učitelem v Klárově ústavu slepců v Praze. Měl mimořádné zásluhy o rehabilitaci osleplých českých vojáků za první světové války, kteří byli za tím účelem umísťováni do Klarova ústavu. Učil je číst a psát Braillovým písmem. Nabízené místo ředitele ústavu nepřijal. Redigoval měsíčník pro slepce Zora, založil společnost Český slepecký tisk a mezi slepci propagoval esperanto a rozhlas. Vylepšil hudební notaci v Braillově písmu. Rozšířil knihovnu ústavu tak, že se později stala základem veřejné knihovny pro nevidomé. V roce 1921 uskutečnil v Praze vůbec první mezinárodní sjezd nevidomých esperantistů.

V roce 1896 se oženil s Libuší Heidelbergovou, dcerou sochaře. Zemřel v Praze 6. února 1925 a je pochován na Vyšehradském hřbitově[1].

Komponoval hudbu komorní i symfonickou a chrámovou. Nejvíce se však znám svou tvorbou písňovou. Jeho písně měl na repertoáru mimo jiné i slavný český pěvec Karel Burian. Úplný soupis Macanova díla zpracovala Dagmar Hutlová ve své diplomové práci (viz Literatura).