Karel Dimmer

Vzdělání získal v soukromé obchodní škole. Ve věku 25 let si na Smíchově otevřel kupecký krám (se zbožím kořenným, materiálním a barvami). 7. února 1861 se podílel na založení občanské záložny, která byla prvním takovým ústavem v pražské aglomeraci a čtvrtým v Čechách. Byl starostou této záložny a to (kromě krátké přestávky ze zdravotních důvodů) nepřetržitě až do pozdního věku.[5][3]

Od roku 1861[3] byl nepřetržitě zastupitelem a radním města Smíchova. Od roku 1867 na radnici dominovali Češi a téhož roku se Dimmer stal náměstkem starosty. Roku 1874 se potom sám stal smíchovským starostou a úřad zastával až do roku 1887.[6] Roku 1863[3] založil Občanskou besedu, která se stala centrem českého společenského života na Smíchově. Měl také podíl na vzniku smíchovského akciového pivovaru. Za jeho vedení se Smíchov stal jedním z největších měst v Čechách. Značně rozšířil obecní jmění. V roce 1866 musel jako radní řešit řízení města v době pruské invaze a dočasného rozkladu státní správy. Rakouský policejní personál, který se před Prusy z města stahoval, ho pověřil prozatímním výkonem policejních pravomocí.[5][3]

Spolu s dalšími českými aktivisty roku 1868 založil Živnostenskou banku pro Čechy a Moravu se sídlem v Praze, od roku 1885 byl členem jejího správního výboru, přičemž na postu setrval po pětadvacet let. Byl také předsedou správní rady Akciové strojírny, dříve Breitfeld, Daněk a spol. a předsedou správní rady První české společnosti pro rafinerii cukru v Praze. Měl podíl na vzniku Českoslovanské obchodní akademie, zasedal ve výboru Jednoty záložen českomoravských a byl censorem Rakousko-uherské banky.[5]

V 70. letech 19. století se zapojil i do zemské politiky. V zemských volbách v roce 1878 byl zvolen na Český zemský sněm za městskou kurii (obvod Smíchov).[7] Patřil k staročeské straně (Národní strana).[8] Mandát obhájil i ve volbách v roce 1883.[9] Na sněmu setrval do roku 1887.[3]

Byl mu udělen Řád Františka Josefa. Měl titul císařského rady. Od města Smíchov obdržel roku 1887 jmenování čestným občanem.[4][3]

Zemřel v prosinci 1909 po delší nemoci. Podle jednoho zdroje měl být pohřben na Olšanských hřbitovech[5], podle jiného mělo být tělo uloženo na hřbitov Malvazinky do rodinné hrobky.[4]

Oženil se roku 1850 s Marií Lukschalovou z Dubé, z jejich tří dětí se dospělého věku dožila nejstarší dcera Marie (* 1853) a syn Karel (* 1856 Smíchov)[10]. Ten převzal otcovu kupeckou firmu, byl akcionářem Smíchovského pivovaru a objevoval se také ve správních radách českých průmyslových podniků. Vnuk JUDr. Karel Dimmer nejmladší (* 1885) vedl advokátní kancelář.