Karel Bedřich Schönborn

Schönbornský palác, sídlo rodiny v Praze na Malé Straně

Pocházel ze starého německého rodu Schönbornů připomínaného od 13. století v Porýní. Patřil k nejmladší tzv. české větvi usazené od 18. století v Čechách.[1] Narodil se v Praze jako nejstarší syn hraběte Ervína Damiána Schönborna (1812–1881) a jeho manželky Kristýny, rozené hraběnky Brühlové (1817–1902), významné představitelky ženského emancipačního hnutí v Čechách. Karel Bedřich od roku 1859 sloužil v rakouské armádě, do výslužby odešel již po dvou letech v hodnosti nadporučíka. Později se věnoval politice a byl dlouholetým poslancem českého zemského sněmu za velkostatkářskou kurii (1870-1872 a 1883-1901)[2]. Jako majitel fideikomisu byl od roku 1881 také dědičným členem rakouské panské sněmovny. Z čestných hodností dosáhl titulu c. k. komořího.[3] Zastával také funkce v různých organizacích, byl prezidentem Jednoty katolicko-politické v království Českém (1895-1905) a později prezidentem Katolické besedy. Kromě toho byl předsedou okresního zastupitelstva v Přešticích, které se nacházely na jeho velkostatcích v západních Čechách.

Po otci zdědil několik velkostatků v západních a severních Čechách. Jižně od Plzně vlastnil Dolní Lukavici, Příchovice a Malesice, od Plzně na sever vlastnil Nekmíř, na Litoměřicku mu patřil statek Dlažkovice se zámkem Skalka. Všechny velkostatky zahrnovaly přibližně 9 000 hektarů půdy, největší podíl připadal na panství Dolní Lukavice, k němuž patřilo přes 5 500 hektarů půdy, z toho téměř polovina lesů. K lukavickému velkostatku patřilo také několik průmyslových provozů, pivovar, mlýn a lihovar v Přešticích, pivovar v Dolní Lukavici, jehož hodnota byla koncem 19. století vyčíslena na téměř tři milióny zlatých.[4] V letních měsících rodina nejčastěji pobývala na zámku Malesice, v zimě byl sídlem Schönbornský palác v Praze na Malé Straně. Karel se hospodaření příliš nevěnoval, žil nákladným společenským životem a velkostatky postupně zadlužoval.[5] Krátce před jeho smrtí byla na majetek uvalena vnucená správa (1907).

Karel Schönborn byl dvakrát ženatý, obě jeho manželky pocházely ze starých českých rodin. Poprvé se oženil v roce 1861 na zámku Konopiště s princeznou Johannou Lobkovicovou (1840–1872), dámou Řádu hvězdového kříže a dcerou prince Jana Nepomuka Lobkowicze. Johanna zemřela krátce po porodu pátého potomka ve věku 32 let. Tři roky po ovdovění uzavřel v roce 1875 druhý sňatek na zámku Březina s hraběnkou Zdenkou ze Šternberka (1846–1915), která byla později c. k. palácovou dámou a dámou Řádu hvězdového kříže. Z druhého manželství se narodily další čtyři děti.[6] Nejstarší syn Ervín (1862–1882) zemřel v devatenácti letech ve Francii, dědicem majetku se stal druhorozený syn Jan Nepomuk (1864–1912), za nějž došlo k pronajímání průmyslových podniků na západočeských velkostatcích i částí pražského paláce. Další synové sloužili v armádě a ve státní správě, kvůli zadlužení rodového majetku se ale potýkali s problematickým hmotným zajištěním. Kvůli neutěšeným finančním poměrům zůstala neprovdaná dcera Terezie (1878–1949), starší dcera Kristina (1872–1918) se provdala za prince Bedřicha Schwarzenberga z orlické linie Schwarzenbergů a žila s ním na zámku v Tochovicích.

Karlův mladší bratr Bedřich Ervín (1841–1907) byl místodržitelem na Moravě (1881–1888) a poté ministrem spravedlnosti v rakouské vládě (1888–1895). Další bratr František de Paula (1844–1899) byl kardinálem a pražským arcibiskupem. Ve veřejném životě v Čechách se angažoval také nejmladší bratr Vojtěch (Adalbert, 1854–1924).

Přímým potomkem Karla Bedřicha je prapravnuk Christoph Schönborn (*1945), kardinál a vídeňský arcibiskup.