Karel Babka

Karel Babka (24. října 1880 Královské Vinohrady[1]26. března 1953 Praha), byl český sochař, medailér, konzervátor a československý legionář.

Karel Babka
ak. sochař Karel Babka
Narození21. října 1880
Královské Vinohrady
Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí26. března 1953 (ve věku 72 let)
Praha
Československo Československo
Povolánísochař, medailér, kurátor sbírky a legionář
Podpis
multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život

Narodil se na Královských Vinohradech do rodiny vozky Aloise Babky. Měl ještě dva starší (Augustin *1877, Kateřina *1878) a dva mladší sourozence[2] (Karolína *1883, Alois *1887). Po absolvování základního vzdělání se vyučil kovomodelářem a následně pracoval v oboru dekorativního sochařství. V letech 1901–1907 studoval na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze u profesora Stanislava Suchardy. V roce 1912 odjel na pozvání firmy Gladkov a Kozlov do Moskvy, kde se mimo jiného zajímal o tzv. „ruskou secesi“. Během svého pobytu v Rusku spolupracoval na pomníku pro Smolensk, samostatně provedl sochy na obchodním domě na Dmitrovce a vytvořil reliéf pro moskevský hotel Lux. Po vypuknutí první světové války vstoupil v září 1914 do České družiny, byl účastníkem bitvy u Zborova a zúčastnil se i dalších bojových operací. V letech 1917–1918 pracoval na pomnících padlých čs. legionářů v Rusku a s architektem Vilémem Kvasničkou realizoval řadu pomníků československých legionářů na Sibiři. Od roku 1919 byl velitelem tzv. „západní“ legionářské sochařské dílny, která měla především za úkol vybudovat památníky zde padlým legionářům. V legiích dosáhl hodnosti kapitána. V roce 1920 se vrátil do nově vzniklé republiky a patrně od roku 1922 působil jako konzervátor v Památníku osvobození a na úřadě Státní památkové péče v Praze. Nadále působil kromě sochařiny i jako zručný medailér. Začátkem čtyřicátých let se stal nedlouho před zákazem činnosti předsedou místní jednoty Československé obce legionářské. Po válce pracoval v Památníku národního osvobození. Zemřel v Praze na jaře roku 1953 a jeho hrob se nachází na Vinohradském hřbitově.

Výběr z díla

  • Socha Hrdiny od Zborova, byly odlity tři exempláře – pro Spořilov (zničena), Blansko (stojí na nám. Sv. Čecha) a Halič (její osud není znám)
  • Bronzová plaketa na hrobce[3] českého podnikatele Emila Geistlicha[4] v Bašce na ostrově Krku, hřbitov u sv. Ivana
  • Pomník zakladatelů čsl. státu[5] s reliéfními portréty Masaryka, Beneše a Štefanika v Kostelci nad Černými lesy
  • Plaketa na pomníku padlých legionářů[6] na libochovickém hřbitově
  • Bronzová pamětní deska obětem 1. sv. války ve městě Proseč u Skutče
  • Pamětní deska Zdeňka Klímy, která se nachází v Hybešově ulici v Blansku
  • Medaile vydané Českou Numismatickou Společností:

Medaile František Palacký[7] - 150.výročí narození a 100.výročí říšského sněmu v Kroměříži (1948)

Medaile Země koruny České

Galerie

Výstavy

Společné

  • 1938–1939 Náš voják ve výtvarném umění XIX. a XX. století, Obecní dům (Reprezentační dům obce pražské), Praha
  • 2008 Pole tvůrčí a válečná, Místodržitelský palác, Brno (Brno-město)

Vyznamenání

Odkazy

Literatura

  • Platon Dějev, Výtvarníci legionáři, 1937, s. 54n.; OSND 1/1, s. 386; Toman 1, s. 31; SČSVU 1, s. 60.
  • Prokop Toman, Dodatky ke slovníku československých výtvarných umělců, 1955
  • Prokop Toman, Nový slovník československých výtvarných umělců (I. díl; A - K), 1993
  • Prokop Toman, Nový slovník československých výtvarných umělců (Dodatky), 1994
  • Slovník českých a slovenských výtvarných umělců 1950 - 1997 (I. A - Č), 1998

Reference

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.