Karbid boru

Karbid boru je po diamantu a nitridu boru třetí nejtvrdší známou látkou.

I přes svoji vysokou chemickou odolnost jeho povrch oxiduje na oxid boritý:

${\displaystyle {\ce {2 B4C + 7 O2-> 4 B2O3 + 2 CO}}}$

${\displaystyle {\ce {2 B4C + 8 O2-> 4 B2O3 + 2 CO2}}}$

Který dále reaguje s vodou a vznikající kyselina boritá se rozpouští:

${\displaystyle {\ce {B2O3 + 3 H2O-> 2H3BO3}}}$

Vyrábí se zahříváním oxidu boritého s uhlíkem v elektrické peci při 2400 °C, vzniknou hrubé krystaly.

${\displaystyle {\ce {2B2O3+7C->[{\text{2400 °C}}][{}]B4C+6CO}}}$

Dále se může vyrábět zahříváním boru s uhlíkem.

${\displaystyle {\ce {4 B + C -> B4C}}}$

Další možností výroby je redukce oxidu boritého a uhlíku v přítomnosti hořčíku, vznikne jemný prášek.

${\displaystyle {\ce {2 B2O3 + 6 Mg + C -> B4C + 6 MgO}}}$

Používá se k výrobě neprůstřelných vest a ochranných štítů bojových letadel, ale také jako materiál pro výrobu brzdových a spojkových obložení nebo jako brusivo při broušení a leštění kovů, nebo také jako řídící tyče v jaderných elektrárnách, které pohlcují nadbytečné neutrony při rozpadu izotopu uranu 235 na baryum a krypton. Velmi jemný prášek z něj může díky obsahu boru barvit nesvítivý plamen do zelena. Postupně nahrazuje neekologické směsi v ohňostrojích, které obsahují dusičnan barnatý a PVC.[1] Díky své výjimečné tvrdosti je používán, spolu s hliníkem, jako slitina vytvrzující zlato na tvrdost vyšší než ocel.[2]