Kaple svatého Martina (Zadní Paště)

Osada Zadní Paště (německy: Hinter Waid) patřila do původního katastrálního území Stodůlky (německy: Stadln).[1] Vznik Zadních Paští se datuje k přelomu 16. a 17. století.[1] Tehdy se na jižních stráních šumavské hory Křemelné (1 125 m n.m.) (v nadmořské výšce okolo 800 metrů) usadili první osadníci.[1] Již okolo roku 1500 se na Zadních Paštích usadil rod Sallerů.[1] V roce 1617 sem přišel Paul Hanes a v roce 1630 Wenzel Scheinost.[1] Ve druhé polovině 17. století tvořily osadu Zadní Paště dva statky (dvorce) – Sallerhof a Scheinosthof,[1] jenž také tvořily dominantu Zadních Paští.[2] (Jako nedílná součást těchto usedlostí bylo i právo lovu a rybaření.[1]) Kaplička svatého Martina (vklíněná mezi dvěma lípami) kdysi patřila k Scheinosthofu,[2] jehož rod vlastnil domy ve východní části osady, pod kapličkou.[1] (K Scheinosthofu náleželo i 26 ha polí, 116 ha luk, 30 ha pastvin a 60 ha lesů.[1]) Rod Sallerů měl domy situované v západní části osady za potůčkem.[1] K Sallerhofu patřilo celkově 130 hektarů pozemků (pole, louky, pastviny a lesy) pravděpodobně v podobném poměru.[1] Ještě v 50. letech 20. století tyto pastviny, louky a políčka klesaly po prudkých svazích hory Křemelné až o sto výškových metrů níže téměř k řece Křemelné.[1] Společným majetkem obou rodů byla kovárna.[1] Nárazově se v Zadních Paštích také těžilo i dřevo, jenž se prodávalo do sklárny v Kláštereckém Mlýně, kam se dopravovalo plavením po řece Křemelné a po Otavě.[1] Na přelomu 19. a 20. století žilo na Zadních Paštích přibližně 110 lidí, ale ještě před první světovou válkou jejich počet klesl na pouhých cca 60 obyvatel.[1]

Původní kaplička byla postavená již v 17. století.[2] V roce 1918 byla kaplička přestavěna.[2] Kaplička byla zasvěcena svatému Martinovi.[2] Každým rokem (na svátek svatého Martina 11. listopadu) se v kapli sloužívala mše.[2]

Po skončení druhé světové války a odsunu Němců z Československa v roce 1946 se oblast Paští vylidnila.[1] Po vzniku Vojenského výcvikového prostoru Dobrá Voda[2] v 50. letech 20. století osada Zadní Paště zanikla[2] a zdejší domy byly následně systematicky demolovány jako prevence před potenciálními úkryty případných diverzantů a narušitelů státních hranic.[1] Spolu s usedlostmi byla zlikvidována i kaplička svatého Martina, ze které se zachovaly (mezi dvojicí statných lip u cesty) základy[2] a jen asi metr vysoké torzo obvodových zdí[1] a křížek.[2]

Obnova kapličky svatého Martina na bývalých Zadních Paštích byla možná jen s podporou sponzorů, obětavých lidí a také díky výnosu z benefičního koncertu „Večer pro kapličku“ plzeňské zpěvačky Vlaďky Bauerové.[2] Koncert byl pořádán ve spolupráci s MÚ Hartmanice a konal se 1. června 2011 v divadélku JoNáš v budově Měšťanské besedy v Plzni.[2] Kaplička svatého Martina byla obnovena jako první z tzv. paštěckých kapliček. [3] Znovu ji postavili (v roce 2011[4]) dobrovolníci z plzeňského spolku „Šumavské cesty“[3] a k jejímu slavnostnímu vysvěcení (za účasti asi 150 lidí z velké části z Plzně) došlo na svatého Martina dne 11. listopadu 2011 v 11.11 farářem Tomasem van Zavrelem.[2]

Obnovená kaple svatého Martina je menší než původní objekt, neboť je vestavěna mezi zachované zdivo předchozí kaple z roku 1918.[2] Uzavřený interiér obnovené kapličky prosvětlují jak prosklené dveře, tak i dvojice oken v postranních stěnách.[2] Kapli svatého Martina obklopuje (stejně jako původní stavbu) dvojice mohutných starých lip.[2] Od roku 2011 se zde scházejí věřící každoročně na svátek svatého Martina (11. listopadu) k pobožnosti.[3]

Replika pětice umrlčích prken vztyčených u výklenkové kapličky svatého Martina na Zadních Paštích připomíná oběti epidemie chřipky z roku 1918, kdy z rodiny Scheinost(ových) (stavitelů původní kapličky) zemřelo 5 mladých lidí.[3]

Kaplička svatého Martina u Zadních Paští se nachází v nadmořské výšce 805 m na zeleně značené veřejně přístupné turistické trase vedoucí z Prášil po vrstevnici zařízlé ve východním svahu šumavské Slunečné (996 m n.m.), přes dnes již zaniklou obec Stodůlky v údolí řeky Křemelné, pokračující jižními partiemi svahů hory Křemelná (1 125 m n.m.) (vysoko nad údolím řeky Křemelné), přes oblasti Zadních Paští, kde vede v těsné blízkosti kolem kapličky. Značená (zelená) cesta dále pokračuje oblastí Prostředních Paští, Předních Paští,[p 1] dále pokračuje přes oblast zvanou Paštěcký most, aby sestoupila (z vrstevnice 800 m) do nadmořské výšky 600 m k řece Otavě. Tu přetíná na vodním kilometru 110,3 pomocí Paštětského mostu a napojuje se u silnice na červeně značenou turistickou trasu vedoucí severojižním směrem (údolím řeky Otavy) k Čeňkově pile.