Meloun cukrový

Rostlina je poléhavá, s hranatým průřezem stonku, výhony mohou dorůstat až 150 cm. Na listu lze rozpoznat 3-5 laloků, vzhledem jsou podobné listům okurky, jsou však menší. Stonek i listy jsou chloupkaté.[1]

Vzhled plodů se liší v závislosti na kultivaru, slupka je v odstínech žluté či zelené barvy a může být buď úplně hladká, nebo síťovitě rozpraskaná a hrbolovitá. Dužnina zralých plodů je žlutá. Plody obsahují průměrně 6-8 % cukru (převážně sacharózy), podíl vody v plodech je oproti melounu vodnímu o cca 10 % nižší[1]. Plody nejčastěji váží 1–3 kg.

Rostlina je jednodomá, přičemž samičích květů se objevuje na rostlině až 10x více než květů samičích. Na samičích květech je nápadný velký semeník s malým plůdkem. Vegetační doba je v podmínkách ČR 110 – 120 dnů.[1]

Rostlina je značně teplomilná, zničí ji už první mrazy a pokud dojde k poklesu pod 10 °C, rostlina zastavuje asimilaci živin. Rostliny se dříve při pěstování zaštipovaly kvůli většímu rozvětvení výhonů, v současné době jsou vypěstovány i odrůdy, které toto nevyžadují.[1] Přestože má rostlina mohutný kořenový systém, je možno je pro zvýšení výnosu plodů naroubovat na tykev.[1]

Hlavním centrem původu melounu cukrového jsou území Íránu, Arménie a přilehlá území na západě a východě. Za druhé, menší, centrum původu se považuje Pákistán a severozápadní provincie Indie a Afghánistánu. Přestože pravá divoká forma melounu cukrového nebyla objevena, vyskytuje se ve výše zmíněných oblastech několik příbuzných divokých druhů.^[zdroj?]

Dužnina plodů se nejčastěji konzumuje samotná syrová, lze je však i vařit či její plátky sušit. Plody kultivaru honeydew se často podávají s parmskou šunkou, lososem nebo se sladkým vínem. Některé odrůdy se pěstují pro semena, ze kterých se získává melounový olej, některé pouze pro svou příjemnou vůni. V Japonsku se vyrábí alkoholický nápoj midori s příchutí cukrového melounu.

Plody kultivaru kantalupe jsou dobrým zdrojem draslíku, vitamínu A a kyseliny listové.[2]

Kantalupe

• Kantalupe: Meloun pocházející z Asie. Má sladkou dužinu a voní jako ananas. Slupka je podobná druhu Gallia.
• Gallia: Meloun pocházející z Asie. Je nezaměnitelný svojí slupkou, která je rozpraskaná jako kůra stromu. Barva slupky se při zrání mění od zelené do zlatožluté.
• Honeydew: Meloun s jemnou chutí a světle zelenou dužinou. Barva slupky žlutá.
• Ogen: Malý kulatý hybrid, vyšlechtěný v Izraeli, odkud pochází i jeho jméno.
• Charentais: Meloun s oranžovou sladkou a vonnou dužinou. Barva slupky je zelenobílá.

Arménská okurka

Arménská okurka (Cucumis melo var. flexuosus) je zvláštní odrůda melounu cukrového. Rostlina dorůstá délky 76 - 90 cm, plody (30 - 38 cm) mají podlouhlý tvar jako okurka slupka je velmi tenká a bez hrbolků. Plody nejsou hořké a téměř nikdy se neloupou. Na Středním východě je známá jako „divoká okurka“ a nakládaná se prodává na trzích.