Kamandar Madžidov

Narodil se a vyrůstal v gruzínském Dmanisi v ázerbájdžánské rodině. Ve 14 letech odešel studovat na internátní školu do ázerbájdžánského Baku. Zápasení se věnoval již v Dmaisi, ale teprve v Baku se specializoval na řecko-římský (klasický) styl v klubu Dinamo.[1] V roce 1981 se jako nadějný zápasník podíval na tréninkový kemp k vodní nádrži Stajki na předměstí Minsku. Tréninkové podmínky v Běloruské SSR se mu zalíbily a rozhodl se pro přestup. Od roku 1982 se připravoval v univerzitním týmu Burevestnik v Minsku pod vedením Viktora Rudenkova.[2] V sovětské mužské reprezentaci vedené Gennadijem Sapunovem se pohyboval od roku 1983 ve váze do 62 kg (pérová váha).

V roce 1984 přišel o účast na olympijských hrách v Los Angels kvůli bojkotu a slabou náplastí mu bylo vítězství na tzv. truc olympiádě v létě téhož roku. V roce 1988 odjížděl s medailovými ambicemi na olympijské hry v Soulu. V základní skupině porazil v posledním kole Američana Isaaca Andersona těsně 2:1 na technické body a z prvního místa postoupil do finále proti Bulharu Živko Vangelovovi. V očekávaném olympijském finále vrátil svému velkému rivalovi porážku z mistrovství světa v Clermont-Ferrand v roce 1987 a získal zlatou olympijskou medaili.

Od roku 1990 startoval ve vyšší váze do 68 kg, ve které se však v reprezentaci neprosazoval na úkor Čečence Islama Dugučijeva. V roce 1992 prohrál s Dugučijevem nominaci na olympijské hry v Barceloně. Po rozpadu sovětského svazu v roce 1991 reprezentoval nadále Bělorusko. Sportovní kariéru ukončil v roce 1994 a věnoval se trenérské práci. Kvůli slabým výsledkům svých svěřenců v jeho váze se jako zápasící trenér připravil na olympijskou sezonu 1996. Na olympijských hrách v Atlantě se probojoval do semifinále, kde nestačil na Francouze Ghani Yalouze a v souboji o třetí místo podlehl Rusu Alexandru Treťjakovovi 0:4 na technické body. Obsadil 4. místo.

Jako trenér působil u reprezentace Běloruska, Kazachstánu (OH 2000), Řecka a Turecka (OH 2004).