Kakostovité

Kakostovité jsou byliny a polokeře, někdy i stonkové sukulenty (otylec, některé pelargonie), obvykle s článkovanými stonky. Listy jsou střídavé nebo vstřícné, nejčastěji jednoduché a dlanitě laločnaté, řidčeji složené, obvykle s palisty. Čepel listů je celokrajná nebo více či méně pilovitá, obvykle s dlanitou žilnatinou. Odění je složeno z jednoduchých nebo žláznatých chlupů. Květy jsou pětičetné, pravidelné nebo dvoustranně souměrné, jednotlivé nebo v úžlabních či vrcholových květenstvích (nejčastěji okolíkovitých). Kalich je pětičetný, kališní lístky jsou volné nebo na bázi srostlé, u některých zástupců je horní lístek nazpět protažen v ostruhu. Korunních lístků je obvykle 5 a jsou volné. Tyčinek je nejčastěji 10 až 15, zřídka méně, jsou volné nebo krátce na bázi srostlé. Semeník je svrchní, laločnatý, srostlý obvykle z 5 plodolistů, na vrcholu s jedinou čnělkou s 5 bliznami. U některých zástupců jsou v květech přítomny nektarové žlázky, které se střídají s korunními lístky. Plod je poltivý (schizokarp), rozpadající se na 5 jednosemenných dílů a zanechávající střední sloupek, výjimečně poltivý plod bez středního sloupku (Biebersteinia) nebo tobolka (Hypseocharis).[1]

• 
  Detail čnělky kakostu měkkého (Geranium molle)
• 
  Detail květu pelargonie Pelargonium graveolens
• 
  Monsonia emarginata
• 
  Otylec Sarcocaulon crassicaule
• 
  Puklý plod kakostu krvavého (Geranium sanguineum)

Čeleď kakostovité zahrnuje asi 800 druhů v 7 rodech. Největší rody jsou kakost (Geranium, asi 430 druhů) a pelargonie (Pelargonium, asi 280 druhů).[2] Je rozšířena po celém světě, nejvíce druhů se vyskytuje v mírném a subtropickém pásu. V tropech se vyskytují především v horách. Centrum rodové i druhové diverzity je v jižní Africe. Rod kakost (Geranium) je zastoupen na všech kontinentech s výjimkou Antarktidy.[3]

V české květeně je podobně jako v celé Evropě čeleď zastoupena 2 rody. V České republice se vyskytuje 11 původních druhů kakostu (další 2 jsou pokládané za vyhynulé) a pumpava obecná. Některé další druhy jsou zde nepůvodní a zavlečené, např. běžný kakost pyrenejský.[4] Řada dalších druhů pumpavy se vyskytuje porůznu ve Středomoří. V teplejších oblastech Evropy také občas zplaňují pelargonie.[5]

Čeleď byla dříve považována za blízce příbuznou šťavelovitým (Oxalidaceae) a někteří taxonomové (např. Cronquist) obě čeledi řadili do stejného řádu.[1] Podle kladogramů APG jsou kakostovité bazální skupinou řádu kakostotvaré (Geraniaceae),[2] bazálním rodem čeledi je rod Hypseocharis.[1] S nástupem molekulárních studií došlo k některým změnám i na úrovni rodů. Rod Sarcocaulon byl vřazen do rodu Monsonia, rod Rhynchotheca byl přeřazen do čeledi Francoaceae.[6][7]

• kakost (Geranium)
• otylec (Sarcocaulon)
• pelargonie (Pelargonia)
• pumpava (Erodium)[8]

Některé druhy pelargonií, zejména pelargonie vonná (Pelargonium odoratissimum) a kříženci druhů P. capitatum, P. graveolens a P. radens se pěstují pro vonnou, tzv. 'geraniovou' silici. Ta má uplatnění zejména v parfumerii.[9] Pelargonie náležejí mezi oblíbené balkónové rostliny. Jako zahradní trvalky jsou pěstovány některé druhy kakostu (Geranium), řidčeji i pumpava (Erodium). Jihoafrický rod otylec (Sarcocaulon) náleží mezi atraktivní sukulenty.

• 
  Pelargonium quercifolium 'Fair Ellen'
• 
  Okrasný hybrid pelargonie
• 
  Pumpava Erodium x variabile 'Bishop's Form'
• 
  Okrasný kakost Geranium cinereum 'Ballerina'

Erodium, Geranium, Hypseocharis, Monsonia (včetně Sarcocaulon), Pelargonium[6]