Kai Donner

Karl Reinhold (Kai) Donner (1. duben 1888, Helsinky, Finsko – 12. únor 1935, Helsinky) byl významný finský jazykovědec, etnograf a politik. Zároveň představoval klíčovou postavu pravicového politického hnutí Lapuan liike a proslavil se zejména svými dvěma cestami do oblasti Sibiře.[2]

Kai Donner
Narození1. dubna 1888
Helsinky
Úmrtí12. února 1935 (ve věku 46 let)
Helsinky
Místo pohřbeníhřbitov Hietaniemi
Povoláníobjevitel, jazykovědec, politik, vysokoškolský učitel a voják
Národnostfinští Švédové
Alma materUniverzita v Cambridgi
DětiJörn Donner
Kai Otto Donner
Joakim Donner
RodičeOtto Donner
PříbuzníOssian Donner (sourozenec)
Johan Donner a Rafael Donner[1] (vnoučata)
multimediální obsah na Commons
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život

Narodil se v Helsinkách. Po dokončení střední školy v roce 1906 začal studovat ugrofinskou filologii na Helsinské univerzitě. Nějakou dobu také studoval v zahraničí. V roce 1908 započal studovat na univerzitě v Budapešti, od roku 1911 pak společně s Bronisławem Malinowskim studoval na Cambridgeské univerzitě.

V letech 1911–1914 podnikl dvě významné expedice do oblasti Sibiře, avšak první světová válka přerušila jeho vědeckou práci a Donner začal být aktivní ve finském hnutí za nezávislost. Hnutí posílalo mladé muže do Německa k vojenskému výcviku a připravovalo je na ozbrojený boj za nezávislost na carském Rusku. Mezi léty 1916–1917 pobýval v exilu ve Stockholmu. V letech 1917–1918 na stejném místě působil jako vojenský atašé. Během finské občanské války Donner sloužil jako pobočník generála Gustafa Mannerheima.

Od roku 1918 byl členem představenstva Ugrofinského spolku (finsky Suomalais-Ugrilaisen seura). V roce 1920 obhájil disertační práci. V roce 1921 obdržel licenciát filozofie a o dva roky později se stal doktorem filozofie. Od roku 1924 působil jako docent uralských jazyků na Helsinské univerzitě. Rovněž byl v letech 1920–1922 hlavní redaktor politických novin Suunta. Ve dvacátých a třicátých letech byl také jedním z nejvlivnějších vůdců pravicového hnutí z Lapua (finsky Lapuan liike). Přestože je jedním z průkopníků moderních antropologických metod prací v terénu, jeho práce jsou velmi málo známé. [2] [3]

Rodina

Pocházel z významné akademické rodiny. Jeho otcem byl senátor Otto Donner, jenž byl rovněž prvním profesorem srovnávací lingvistiky a profesorem sanskrtu, který v roce 1883 založil Ugrofinský spolek.[4] Jeho starší bratr Ossian byl senátor a diplomat. Jeho synovec Patrick Donner vedl jako první finskou diplomatickou misi v Londýně 1919–1925.

Měl šest dětí. Tři dcery a tři syny. Je otcem finského politika a filmového producenta Jörna Donnera a geologa Joakima Donnera. Nejmladší syn Jörn v současnosti publikuje otcovy výzkumy a napomáhá tomu, aby se otcovy práce dostaly k širšímu okruhu čtenářů, než tomu bylo doposud.[2]

Cesty
Expedice do oblasti Sibiře, 1913.

Své cesty podnikal za účelem pozorování samojedských jazyků a zvyků. U samojedských národů si získal důvěru, dokázal se přizpůsobit jejich způsobu života a podařilo se mu sesbírat materiál především dvou samojedských jazyků - selkupštiny a kamasinštiny. Popisoval i tamní náboženské rituály a publikoval významné fotografie.[2]

První cesta

První cesta mu trvala přes 20 měsíců. Podnikl ji v letech 1911–1913 kolem horního toku řeky Ob a kolem řeky Jenisej. Cestu započal v Petrohradě, odtud cestoval vlakem na Sibiř. Dále pokračoval přes Tomsk a Narym. Kvůli problémům se zuby se musel vrátit v srpnu 1912 zpět do Tomsku. V prosinci 1912 se dostal do Dudinky a v červnu 1913 se opět vrátil přes Tomsk, Perm a Petrohrad do Helsinek. Pro mladého badatele nebyla cesta vůbec snadná, často mu ji komplikovala nepřízeň počasí a sibiřské klima mu nejednou zasáhlo do jeho plánů. [2] [5]

Druhá cesta

Jeho druhá cesta proběhla v létě roku 1914 po dokončení jeho magisterského studia a vedla kolem řeky Ob, řeky Irtyš a kolem horního toku řeky Jenisej. Cestu opět započal v Helsinkách, posléze pokračoval přes Petrohrad do Narymu. Navštívil kupříkladu i Tobolsk. Donner se ze své druhé cesty vrátil v říjnu roku 1914. Během cesty nashromáždil 2363 slov v kamasinštině.[2]

Díla

Napsal čtyři etnografické práce. Donnerův živý, holistický přístup k terénnímu výzkumu se dá srovnat s přístupem Matthiase Alexandera Castréna. Jeho díla jsou nejčastěji překládána do němčiny a francouzštiny.[2]

Seznam etnografických prací
  • Sibiriska noveller (1919)
  • Siperian samojedien keskuudessa 1911–1913 ja 1914 (1923)
    • Kniha Siperian samojedien keskuudessa 1911–1913 ja 1914 (Mezi Samojedy na Sibiři) je o Donnerově expedici na severní Sibiř v letech 1911–1913, při které se zabýval studiem jazyka i kultury samojedských národů. Detailně zapisoval své zkušenosti a podrobnosti do deníku. V díle popisuje těžký život těchto národů, nutnost zvládat život v extrémních podmínkách a kromě jiného se zmiňuje i o početné skupině především Finů a Rusů, kteří z různých důvodů byli vykázání do této nehostinné oblasti.
    • Kniha byla přeložena i do angličtiny s názvem Among the Samoyed in Siberia.
    • Česky kniha vyšla pod názvem Na Sibiři mezi Samojedy v překladu Anežky Melounové (Dauphin, 2018).
  • Sibirien: folk och forntid (1933)
  • Ethnological notes about the Yenisey-Ostyak (in the Turukhansk region) (1933)

Další díla
  • Über die anlautenden labialen Spiranten und Verschlusslaute im Samojedischen und Uralischen (1920)
  • H. Paasonens Ostjakisches Wörterbuch nach den Dialekten an der Konda und am Jugan (1926)
  • Samojedische Worterverzeichnisse (1932)
  • Sotamarsalkka, vapaaherra Mannerheim (1934)
  • Kamassisches Wörterbuch nebst Sprachproben und Hauptzügen der Grammatik (1944)

Reference
  1. Dostupné online.
  2. LOUHERANTA, Olavi. Siperiaa sanoiksi – uralilaisuutta teoiksi: Kai Donner poliittisena organisaattorina sekä tiedemiehenä antropologian näkökulmasta. Helsinky, 2006 [cit. 2013-06-20]. Disertační práce. Helsinská univerzita. . Dostupné online.
  3. YLE Elävä arkisto: Samojedien tutkija ja itsenäisyysmies Kai Donner
  4. VÄISÄNEN, Maija. Donner, Otto (1835–1909) [online]. 2001. Dostupné online. (finsky)
  5. SCHULTZ, Arved. Bei den Samojeden in Sibirien (Book Review). S. 248. Geographische Zeitschrift [online]. 1928-1-1. Roč. 34, čís. 4, s. 248. Dostupné online. ISSN 0016-7479. (německy)

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.