Křepelka novozélandská

Křepelky byly poprvé zaznamenány Evropany již během první plavky Jamese Cooka v roce 1770. K prvnímu vědeckému popisu však došlo až roku 1827 dvojicí francouzských přírodovědců jménem Jean René Constant Quoy a Joseph Paul Gaimard. K popisu došlo na základě exempláře odchyceného na řece Waihou.[2]

V minulosti byla křepelka novozélandská někdy považována za konspecifickou (za ten samý druh) s australskou křepelkou rezavohrdlou (Coturnix pectoralis) nebo křepelkou proměnlivou (Synoicus ypsilophorus), které byla na Nový Zéland introdukovány v 70. letech 19. století za účelem vytvoření populací, které by šlo lovit.[3] Studie DNA z roku 2009 však definitivně potvrdila, že křepelka novozélandská je samostatný druh, který se oddělil od úzce příbuzní křepelky rezavohrdlé (C. pectoralis) někdy před 5 miliony lety. Studie také vyvrátila zkazky, že křepelky z ostrova Tiritiri Matangi mohou představovat poslední zástupce druhu; podle analýz DNA se jednalo o křepelky proměnlivé (C. ypsilophorus).[4] Prapředek křepelky novozélandské na Nový Zéland patrně doletě, avšak časem ztratil schopnost letu.[4]

Křepelka novozélandská byla jediným přirozeně se vyskytujícím zástupcem hrabavých ptáků na Novém Zélandu.[5]

• Vybraná dobová vyobrazení
• 
  Samec (vlevo) a samice, John Gerrard Keulemans (1873)
• 
  Malba Charlese Josepha Hullmandela (1844)
• 
  Chřástal chathamský (vlevo) a křepelka novozélandská (1907)

Vycpaný exemplář z Aucklandského muzea

Jednalo se o nenápadného ptáka malého vzrůstu bez schopnosti letu. Křepelka měřila na výšku kolem 22 cm, rozpětí křídel bylo 35 cm. Samci vážili kolem 220 g, samice 200 g.[6]

Opeření bylo převážně bílo-hnědo-černé, takže dobře splývalo s okolím. Korunka byla tmavá se světlým pruhem uprostřed. Obličej a krk samců byly rezavé, samičí obličej a krk světlé. Opeření svrchních partií bylo skvrnité s patrným hnědým a černým pruhováním a výraznými bílými skvrnami. Hruď u samců byla černá (u samic hnědá) s hustým bílým a rezavým flekováním. Samice byly patrně o něco málo větší než samci.[6][7] Duhovky byly světle hnědé, černý zobák jen velice krátký. Nohy měly světlou masitou barvu.[6]

Vycpaný jedinec ve sbírkách holandského institutu Naturalis Biodiversity Center v Leidenu

O biologii druhu toho není příliš známo. Křepelky vydávaly vysoce položená, rychle se opakující volání tui tui tui tuí-tui, které bylo možné nejčastěji slyšet za vlhkého a deštivého počasí. Živily hlavně semínky a rostlinami.[7]

Křepelky si stavěly hnízdo miskovitého tvaru v trávě. Inkubovala patrně pouze samice. Vejce byly světlé či do žluto-hněda, s tmavě hnědými flíčky. Rozměr vajec byl 33×25 mm, nicméně velikost se mohla lišit podle oblasti. Snůška činila kolem 10–12 vajec. Inkubační doba trvala kolem 21 dní.[6]

Křepelka byla endemická Novému Zélandu. Byla hojně rozšířena po Jižním a Severním ostrově i pobřežním ostrově Aotea. Křepelka obývala otevřené travnaté plochy.[3]

Křepelka bylo rozšířena ještě k roku 1848, kdy se v pramenech uvádí, že bylo zastřelo 86 křepelek za jediný den. Záhy na to, k roku 1870, byla křepelka na pokraji vyhynutí. Poslední doložené pozorování křepelky ze Severního ostrova pochází z prosince 1869. Na Jižním ostrově přežívala nejméně do roku 1868, kdy byl odchycen poslední známý exemplář.[3]

Důvody vyhynutí křepelky nejsou úplně jisté.[3] Po osídlení Nového Zélandu Maory (konec 12. století) se křepelky staly vyhledávaným a snadno dostupným zdrojem potravy Maorů. S Maory došlo k introdukci krys ostrovních i polynéských psů, kteří dále měli na populaci křepelek negativní vliv. Vypalování lesů Maory způsobilo rozsáhlé ztráty habitatu křepelek.[7]

Osud křepelek byl završen s příchodem evropských osadníků, kteří s sebou přivlekli kočky, které v místní přírodě zdivočely a křepelky se pro ně staly snadnou kořistí. Pasoucí se stáda ovcí dále ničily primární habitat křepelek. Na konečné vyhynutí mohly mít vliv i přivlečené nemoci ptactva spolu s introdukovanými lovnými ptáky.[7][8]