Křemenáč březový

Křemenáč březový (Leccinum versipelle (Fr. & Hök) Snell) je jedlá houba z čeledi hřibovitých. Andreas Gminder[1] uvádí, že je stejně jako jiné křemenáče, za syrova jedovatý, ostatní autoři zmiňovaní níže v literatuře tuto skutečnost však neuvádějí.

Křemenáč březový
Křemenáč březový
Vědecká klasifikace
Říšehouby (Fungi)
Odděleníhouby stopkovýtrusné (Basidiomycota)
PododděleníAgaricomycotina
TřídaAgaricomycetes
Řádhřibotvaré (Boletales)
Čeleďhřibovité (Boletaceae)
Rodkozák (Leccinum)
Binomické jméno
Leccinum versipelle
(Fr. & Hök) Snell. 1944
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Synonyma
  • Boletus floccopus Rostk.
  • Boletus rufescens Pilát
  • Boletus rufescens Secr. ex Konrad, 1932
  • Boletus testaceoscaber Secr., 1833
  • Boletus versipellis Fr. & Hök, 1835
  • Ceriomyces viscidus Murrill
  • Krombholzia aurantiaca f. rufescens (Secr. ex Konrad) Vassilkov, 1956
  • Krombholzia rufescens sensu Konrad
  • Krombholzia rufescens (Secr. ex Konrad), 1938
  • Krombholziella rufescens (Secr. ex Konrad) Šutara, 1982
  • Krombholziella versipellis (Fr. & Hök) Bon 1985
  • Leccinum rufescens (Secr. ex Konrad) Šutara, 1989
  • Leccinum rufescens var. versipelle (Fr. & Hoek) Snell.
  • Leccinum testaceo-scabrum
  • Leccinum testaceoscabrum (Secr.) Sing.
  • Leccinum testaceoscabrum Secr. ex Singer, 1947
  • Leccinum versipellis (Fr. & Hök) Snell.
  • Trachypus rufescens (Secr. ex Konrad) Romagn., 1939.
  • hřib březák

Lidové názvy

Vzhled

Makroskopický

Klobouk má křemenáč březový masitý, široký 5–15 centimetrů, šedý až hnědooranžový, nejdříve polokulovitý s blanitým okrajem přitisknutým na třen, později polštářovitý, hladký, sametový, matný, suchý.

Rourky jsou u třeně vykrojené, z počátku krátké, poté až 2,5 cm dlouhé. Od mládí šedavé, později šedookrové s jemným nafialovělým nádechem. Jejich ústí jsou šedá, drobná, okrouhlá.

Třeň je 9–13 centimetrů dlouhý a 2–7 centimetrů široký, břichatý, později na bázi obyčejně ztlustělý, kyjovitý, již od mládí na šedavém podkladě význačně tmavě až černě třásnitě šupinatý. Šupiny bývají v dospělosti jakoby sestavené v řadách. Při rozkrojení naspodu živě zelenomodrá.

Dužnina je bělavá a na řezu se zbarvuje do růžovofialova, tuhá, jen v klobouku později houbovitě měkká. Chuť je příjemná, vůně nevýrazná. Dužnina při vaření černá, čemuž lze zabránit když ponoříme nakrájenou houbu do octa nebo citrónové šťávy.[1]

Mikroskopický

Výtrusy jsou velké 13–170 × 4–6 μm, vřetenovité, hladké, světle žlutohnědé až hnědé. Výtrusný prach hnědý.

Výskyt

Křemenáč březový tvoří mykrohizu s kořeny bříz, tedy ho můžeme najít nejčastěji pod břízami nebo v březových hájích, na půdách suchých i mokrých. S břízou stoupá vysoko do hor a na rašeliništích se vyskytuje i pod břízou trpasličí.[4] Je rozšířen v celém mírném pásmu severní polokoule. Roste od června do října.

Nejčastější záměny

Velmi podobný je též jedlý, křemenáč osikový, který se liší tmavěji červenohnědým kloboukem, v mládí bělavými, později červenohnědými šupinami na třeni, šedě růžovějící dužninou na řezu a hlavně tím, že roste výhradně pod osikami nebo v jejich blízkosti.

Galerie
  • mladá plodnice
  • mladá plodnice
  • typický vzhled
  • starší plodnice
  • velká plodnice
  • v lese
  • v mechu
  • větší množství
  • na poštovní známce

Reference
  1. Andreas Gminder, Tanja Böhningová: "Houby", str. 27. Euromedia Group, k.s, Praha, 2009. ISBN 978-80-242-2330-8
  2. Ústav pro jazyk český AV ČR. Český jazykový atlas [online]. [cit. 2021-06-24]. Dostupné online.
  3. František Kotlaba, František Procházka: "Naše houby", str. 304. Nakladatelství Albatros, Praha, 1982
  4. L. V. Garibovová, M. Svrček, J. Baier: "Houby poznáváme, sbíráme, upravujeme", str 152. Lidové nakladatelství, Praha, 1985

Odkazy

Literatura
  • SMOTLACHA, Miroslav; ERHART, Josef; ERHARTOVÁ, Marie. Houbařský atlas : 180 druhů jedlých a nejjedovatějších hub : 100 osvědčených kuchařských receptů. Brno: Trojan, 1999. ISBN 80-85249-28-6. S. 20.
  • Josef a Marie Erhartovi: "Houbařský atlas", str. 24. Nakladatelství Finidr, Český Těšín. ISBN 80-86682-18-8
  • Rudolf Novotný, František Kotlaba, Zdeněk Pouzar: "Přehled československých hub", str. 335. Nakladatelství Academia, Praha, 1972.
  • Andreas Gminder, Tanja Böhningová: "Houby", str. 37. Euromedia Group, k.s, Praha, 2009. ISBN 978-80-242-2330-8
  • L. V. Garibovová, M. Svrček, J. Baier: "Houby poznáváme, sbíráme, upravujeme", str 152. Lidové nakladatelství, Praha, 1985
  • František Kotlaba, František Procházka: "Naše houby", str. 304. Nakladatelství Albatros, Praha, 1982

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.