Kýlatec

Kýlatce jsou keře a stromy, výjimečně i polokeře. Některé druhy dorůstají výšky až přes 50 metrů. Listy jsou jednoduché, vstřícné nebo přeslenité, kožovité, s drobnými trojúhelníkovitými palisty. Žilnatina je zpeřená. Ochlupení se skládá z jednoduchých nebo vidličnatých chlupů, případně jsou rostliny lysé. Květy jsou žluté, uspořádané v latách složených z 1 až 10-květých vijanů. Kalich je pětičetný, zadní lalok je 3x až 4x delší než ostatní a přeměněn v ostruhu. V poupěti je ostruha svinutá a obklopuje ostatní květní části. Koruna je nejčastěji složená ze 3 čárkovitých až lžicovitých lístků. Tyčinka je jediná, v květu jsou dále přítomny 2 drobné patyčinky. Semeník je svrchní, srostlý ze 3 plodolistů a se stejným počtem komůrek. Na vrcholu nese jedinou čnělku zakončenou vrcholovou nebo postranní bliznou. Plodem je kožovitá až dřevnatá tobolka pukající 3 chlopněmi. Obsahuje 3 křídlatá semena.[2][3]

• 
  Detail květu Vochysia ferruginea
• 
  Kvetoucí V. pyramidalis
• 
  Nedozrálý plod V. elliptica

Rod kýlatec zahrnuje asi 130[2] až 140[4] druhů. Je to největší rod čeledi kýlatcovité, rozšířený v tropické Americe od Mexika po Brazílii, Paraguay a Bolívii.[2] Většina druhů se vyskytuje v tropické Jižní Americe, zejména v Brazílii, kde roste celkem asi 85 druhů. Ve Střední Americe roste 8 druhů, v Mexiku 2, na Karibských ostrovech není tento rod zastoupen. Do Paraguaye zasahují 2 druhy.[4]

Kýlatce rostou zejména podél říčních toků v nížinných i horských deštných lesích, některé druhy i na savanách, v poloopadavých lesích nebo různých typech keřové vegetace. Několik druhů roste i na vrcholech venezuelských stolových hor (tepuís) až do nadmořské výšky 2000 metrů.[2] V brazilském biotopu cerrado roste asi 17 druhů a v některých oblastech tvoří typickou složku vegetace.[5]

Květy kýlatců mají v rámci různých druhů poměrně jednotnou stavbu a jsou specializovány na opylování včelami, které jsou také jejich nejefektivnějšími opylovači. Rostliny jsou vesměs cizosprašné. Nektar se shromažďuje v ostruze vzniklé přeměnou spodního kališního lístku. V brazilském cerrado navštěvují květy je zejména různé větší i drobnější druhy včel z rodů Epicharis, Euglossa, Centris, Eufriesea aj. a rovněž čmelák Bombus morio, dále lišajové (např. Aellopos fadus). Vyhledávají je také některé druhy kolibříků, zejména kolibřík zrcadlový (Amazilia fimbriata) a kolibřík ametystouchý (Colibri serrirostris). Z motýlů je navštěvují např. žluťásci Phoebis sennae nebo soumračníkovitý motýl Pyrrhopyge charibdes.[5] Bylo rovněž zaznamenáno opylování netopýry.[6]

Křídlatá semena jsou šířena větrem.[5] Některé druhy rostoucí v otevřené krajině (savana, cerrado) jsou přizpůsobeny periodickým požárům. Patří mezi ně např. brazilský druh V. pumila. Nadzemní část je polokeřovitá a rostlina přežívá pomocí podzemního dřevnatého kmene, který po požáru opět obráží.[5] Některé druhy kýlatců akumulují ve vegetativních částech hliník, např. V. guianensis. Jeho obsah v listech může dosáhnout až 1 %. Druh V. thyrsoidea z brazilského cerrado dokonce může růst pouze v půdách se zvýšeným obsahem tohoto prvku.[7][8]

• 
  Žluťásek Phoebis sennae
• 
  Kolibřík ametystouchý
• 
  Orchidejová včela rodu Euglossa

Celá řada druhů kýlatců je těžena pro dřevo. Je používáno zejména v tesařství, na venkovní obklady, dlabané kánoe, bedny, levný nábytek, dýhy aj. Dřevo jihoamerických druhů V. guianensis a V. tomentosa je obchodováno pod názvem kwarie, dřevo středoamerického kýlatce V. hondurensis pod názvem yemeri. Dřevo V. vismiifolia je velmi trvanlivé a používá se ke stavbě mostů, na různé stavby a obklady a podobně.[9][10] Ze šťávy V. thyrsoidea je získávána klovatina s velkou viskozitou.[9]

Některé druhy jsou v tropické Americe pěstovány jako okrasné a pouliční dřeviny nebo se používají k zalesňování. Patří mezi ně např. Vochysia divergens, V. divergens, V. cinnamomea, V. bifalcata, V. tucanorum a V. magnifica.[9] V době květu jsou nápadné a zdobné.

Různé druhy kýlatců slouží v domorodé medicíně např. k léčení kašle, vykašlávání krve, astma aj. Kůra a listy V. lomatophylla se používají ve směsi s horkým kvašeným nápojem čiča (chicha) jako abortivum. Šťáva V. divergens se používá jako oční kapky. Kůra V. surinamensis slouží v Guyaně jako analgetikum při bolestech zubů.[9][8]