Julie Prokopová-Škrabálková

Narodila se v Jablonci nad Nisou v dělnické rodině. Brzy v mládí osiřela.[3] Od svých 14 let pracovala v textilní továrně v Podkrkonoší a záhy začala agilně působit v ženské komisi sociální demokracie.[4]

V roce 1919 byla zvolena krajskou organizační tajemnicí sociálně demokratické strany v Hořicích, později po změně sídla stranické krajské organizace v Hradci Králové. Při následném rozkolu v sociální demokracii se připojila k levicovému marxistickému křídlu. V roce 1921 se stala zakládající členkou KSČ. Od roku 1923 působila a žila v Praze, kde pracovala v komunistickém nakladatelství a jako funkcionářka okresu Smíchov. Později se stala členkou krajského vedení strany v Praze. Koncem 20. let podpořila v rámci KSČ bolševické křídlo. Roku 1930 byla vyslána na politickou školu do Moskvy. Po návratu ze Sovětského svazu působila v organizaci Rudá pomoc. Do roku 1938 zasedala v administraci několika komunistických periodik a byla vedoucí krajské organizace žen. Po ukončení komunistických periodik v roce 1938 působila až do roku 1940 v redaci nástupnického listu Kytice.[3]

Patřila k hlavním organizátorkám komunistických žen v dobách stávek a protidrahotních bouří. V politickém a veřejném životě vystupovala pouze pod jménem Prokopová, což bylo její jméno za svobodna. Tato praxe ji několikrát ochránila před vězením v době mezi válkami, neboť v dokladech měla příjmení Škrabálková. Byla rozvedená a měla jednu dceru. V letech 1939–1945 žila u své sestry v Praze.[4] Za okupace byla dvakrát zatčena gestapem, pomáhala vězněným komunistům a distribuovala ilegální komunistický tisk.[3]

Po osvobození se naplno vrátila do politického života. Stala se vedoucí komise žen na ústředním sekretariátu KSČ.[3] Po roce 1945 také spoluzakládala střechovou organizaci Rada československých žen. Na ustavující valné hromadě v červnu 1946 byla zvolena její místopředsedkyní (předsedkyní se stala Milada Horáková). V té době byla předsedkyní Ústřední komise žen KSČ.[4]

Ve volbách roku 1948 byla zvolena do Národního shromáždění za KSČ ve volebním kraji České Budějovice.[5] Mandát opětovně získala ve volbách v roce 1954,[6] volbách v roce 1960 (nyní již jako poslankyně Národního shromáždění ČSSR za Jihočeský kraj)[7] a ve volbách v roce 1964. V Národním shromáždění zasedala až do své smrti roku 1966.[8][9] Místo ní pak nastoupil Jaroslav Kalkus.[10]

K roku 1954 se profesně uvádí jako předsedkyně Krajského výboru Národní fronty a Krajského výboru Obránců míru.[11]

VIII. sjezd KSČ ji zvolil členkou Ústředního výboru Komunistické strany Československa. IX. sjezd KSČ, X. sjezd KSČ a XI. sjezd KSČ ji potvrdil ve funkci. XII. sjezd KSČ ji zvolil členkou Ústřední kontrolní a revizní komise KSČ. Od roku 1964 byla vedoucí tajemnici Krajského výboru Národní fronty v Českých Budějovicích. V roce 1955 jí byl udělen Řád republiky.[12]