Mezinárodní rudá pomoc

Mezinárodní rudá pomoc, hovorově zvaná podle ruské zkratky MOPR,[1] byla založena v roce 1922 v odpovědi na pokyn čtvrtého sjezdu Komunistické internacionály „pomoci vzniku organizacím, které by poskytovaly materiální a morální pomoc všem vězňům kapitalismu ve vězení.“[2]

Julian Marchlewski-Karski byl jmenován předsedou Ústředního výboru MOPR, řídícího orgánu nové organizace. Po roce 1924 byl název tohoto řídícího orgánu změněn na Výkonný výbor.[2]

První plenární zasedání Ústředního výboru MOPR se konala v červnu 1923 v Moskvě. Na schůzi bylo rozhodnuto, že by MOPR měla založit oddíly ve všech zemích, zvláště v těch trpících tzv. „Bílým terorem“ vůči revolučnímu hnutí.

První mezinárodní konference MOPR se konala v červenci 1924 spolu s 5. sjezdem Komunistické internacionály.

Podle Eleny Stasové, vedoucí ruského oddílu MOPR a zástupkyně vedení ústředního výboru MOPR, měla k 1. lednu 1928 organizace celkem 8 900 000 členů ve 44 zemích. 1. ledna 1931 měla podle Stasové organizace 58 národních organizací s 8 305 454 členy.[3] Podle Stasové měla později organizace 56 časopisů v 19 jazycích.[3]

Stasova poukázala na to, že existovaly dva typy organizací, „hromadné organizace“ – jako ty v Sovětském svazu, Německu, Francii nebo Spojených státech – a „organizace výborového typu“, které se omezovaly na právní a materiální pomoc politickým vězňům a jejich rodinám aniž by se pokoušely zakládat velké členské organizace.[3]

Stasova zdůraznila přetrvávající rozdílnost názorů mezi MOPR a Mezinárodní pomocí pracujících, dalším oddělením Kominterny. V roce 1931 poznamenala: „Rozdíl je v tom, že my pomáháme politickým vězňům a Mezinárodní pomoc pracujících pomáhá při hospodářských stávkách a hospodářských bojích“.[3]

První světový sjezd MOPR se konal v listopadu 1932. Na něm bylo oznámeno, že 1. ledna toho roku existovalo celkem 67 národních oddílů mimo Sovětský svaz a 1 278 274 členů..[2]

MOPR byl veden Elenou Stasovou až do roku 1938, po kterém byl mezinárodní charakter organizace potlačen.