Julian Ursyn Niemcewicz

Julian Ursyn Niemcewicz (6. února 1758, Skoki poblíž Brestu (dnes Bělorusko) – 21. května 1841, Paříž) byl polský politik a preromantický básník, dramatik, prozaik a překladatel.[1]

Julian Ursyn Niemcewicz
Narození16. února 1757
Skoki
Úmrtí21. května 1841
Paříž
Místo pohřbeníhřbitov Les Champeaux v Montmorency
Povolánípolitik, překladatel, spisovatel
Alma materSzkoła Rycerska ve Varšavš
OceněníŘád sv. Stanislava (1809)
RodičeMarceli Niemcewicz a Jadwiga z Suchodolskich
Podpis
multimediální obsah na Commons
galerie na Commons
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život

Pocházel ze šlechtické rodiny. V letech 1770-1776 vystudoval kadetní Szkołu Rycerskou ve Varšavě s stal se adjutantem knířete Adama Kazimierze Czartoryského. Žil v jeho sídle v Pulawách, ze kterých se stalo významné kulturní centrum, ale také s ním hodně cestoval po celé Evropě.[2] V té době se také stal členem zednářské lóže.[3]

Niamcevič roku 1796

Velmi rychle se stal jedním z předních polských politiků a poslancem tzv. Velkého (neboli Čtyřletého) sejmu v letech 1788–1792. Seznámil se s Tadeuszem Kościuszkem a jako jeho pobočník se zúčastnil Kościuszkova povstání. V prohrané bitvě u Maciejowic byl stejně jako Kościusko zraněn a společně s ním odvezen do Petrohradu, kde byl rok a půl vězněn v Petropavlovské pevnosti.[2]

Po propuštění carem Pavlem I. odjel do Anglie a pak nějakou dobu žil ve Spojených státech, kde se seznámil s anglosaskou kulturou a zásadami tehdejší demokracie. Konsolidace poměrů v Polsku mu umožnila roku 1802 návrat do vlasti, kde se opět aktivně účastnil politického i kulturního života ve Varšavském knížectví i v Kongresovém Polsku. Roku 1802 se stal členem a roku 1826 předsedou Towarzystwa Przyjaciół Nauk. Po boku knížete Adama Jerzyho Czartoryského se pak na přelomu let 1830 a 1831 zúčastnil listopadového povstání a po jeho porážce emigroval do Francie, kde také zemřel. Pohřben byl na hřbitově Les Champeaux v Montmorency.[2]

Ve své tvorbě uplatňoval preromantické a částečně také již romantické prvky, příznačné pro dobový historismus, a to především v období po návratu z Ameriky, kde se s nimi seznámil. Psal satiry, bajky, balady, dumy, dramata a romány s převážně historickou tematikou, mnohé podle vzoru Waltera Scotta. Je také autorem četných pamětí, deníků a překladů hlavně z francouzštiny a angličtiny.[1]

Výběrová bibilografie

Śpiewy historyczne (1816) - titulní strana
Śpiewy historyczne (1816) - ilustrace
  • Wojna kobiet (1774, Válka žen), heroikomická báseň.
  • Władysław pod Warną (1787-1788, Vladislav u Varny), historická tragédie o polském králi Vladislavovi III., který zahynul v bitvě u Varny.
  • Powrót posła (1790, Poslancův návrat), politická komedie, která byla reakcí na vnější a vnitřní politickou situaci Polska a ve které dochází ke konfrontaci příznivců dvou politických táborů: konzervativců a reformátorů, na jejichž straně autor stojí.
  • Kazimierz Wielki (1792, Kazimír Veliký), historické drama o polském králi Kazimírovi III..
  • Puławy (1802-1804), poema.
  • Cztery pory życia człowieka (1804–1807, Čtyři roční období lidského života), didaktická báseň.
  • Alondzo i Helena (1805, Alondzo a Helena), parafráze anglické balady o zemřelém milenci na svatbě nevěrné milenky.
  • Dzieje panowania Zygmunta III. (1811-1812, Dějiny vlády Zikmunda III.), historický spis.
  • Jadwiga, królowa polska (1814, Hedvika, královna polská), hudební drama, hudba Karol Kurpiński.
  • Dwaj panowie Sieciechowie (1815, Dva páni Sieciechowé), román obsahující paralelní vylíčení osudů dvou osob, patřících do dvou růzbých historických období. Jeden je z autorovy současnosti a od druhého jej odděluje sto let, čehož autor využívá ke konfrontací různých názorů na záležitosti související s domovinou.
  • Jan Kochanowski w Czarnym Lesie (1815, Jan Kochanowski v Černém lese), tzv. komedioopera (vaudeville), hudba Karol Kurpiński.
  • Śpiewy historyczne (1816, Zpěvy historické), sbírka třiceti čtyř historických písní, zachycujících celé polské dějiny od legendárních počátků. Dílo vyšlo s hudbou a rytinami a dosáhlo velké popularity. Silně rovněž zapůsobilo na české obrozenecké prostředí.[2]
  • Bajki i powieści (1817-1820), dvoudilná sbírka bajek.
  • Lejbe i Siora (1821, !Lejbe a Siora), román z židovského prostředí.
  • Jan z Tęczyna (1825, Jan z Tenczyna), historický román ze 16. století.
  • Pamiętniki czasów moich (1848), vzpomínky z let 1823–1838 vydané v Paříži.
  • Juljana Ursyna Niemcewicza, podróże historyczne po ziemiach polskich między rokiem 1811 a 1828 (1858), vzpomínky na cesty po Polsku mezi lety 1811 a 1828 vydané v Paříži.

České překlady

Některá čísla ze sbírky Zpěvy historické do češtiny přeložili Václav Štulc a Josef Bojislav Pichl. Později tyto překlady převzal František Vymazal do své antologie Polská a lužicko-srbská poezije (výbor z národního a umělého básnictva polského a lužicko-srbského v českých překladech, Brno: Matice moravská 1878.[4]

Odkazy

Reference

  1. BARTOŠ, Otakar a kol. Slovník spisovatelů - Polsko. Praha. Odeon 1974, S. 287-288.
  2. KREJČÍ, Karel. Dějiny polské literatury. 1. vyd. Praha: Československý spisovatel, 1953. 594 s. cnb000508506. S. 194–196.
  3. HAAS, Ludwik. Wolnomularstwo w Europie środkowo-wschodniej w XVIII i XIX wieku. Wrocław: Zaklad Narodowy im. Ossolińskich 1982, S. 170.
  4. VŠETIČKA, František. Poláci ve Francii. časopis Proudy 2010/1. Středoevropské centrum slovanských studií ve spolupráci s Ústavem slavistiky FF MU

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.