Jozef Styk

Studoval na českých reálkách v Lipníku nad Bečvou a Kroměříži, kde maturoval roku 1915. V letech 1918–1923 absolvoval Vysokou školu technickou v Brně. Za první světové války bojoval na italské frontě, v letech 1918–1922 pak byl dobrovolníkem československé armády. V letech 1923–1929 zastával post hospodářského pracovníka Škodových závodů v Bratislavě (v letech 1929–1938 v Prešově). Byl také ředitelem elektrárny v Spišské Nové Vsi a předsedou Národohospodářské župy východoslovenské a Investiční komise slovenské. V meziválečném období se angažoval v Republikánské straně zemědělského a malorolnického lidu (agrární strana). Během studií v Brně byl aktivní v studentském spolku Kriváň.[2][3]

Po Mnichovu se v říjnu 1938 podílel za slovenské agrárníky na dojednávání Žilinské dohody coby společné platformy slovenských stran ve prospěch autonomie a byl jedním ze signatářů její finální verze.[4]

Odmítal vznik Slovenského státu. Patřil mezi spolupracovníky Jozefa Lettricha a Jána Ursínyho. Za druhé světové války se podílel na odboji. Byl členem povstalecké Slovenské národní rady během Slovenského národního povstání (členem SNR se stal ještě před vypuknutím povstání[5]). Jako delegát SNR se v březnu 1945 účastnil jednání v Moskvě, kde se západní a východní československý odboj dohodl na poválečném politickém a ústavním uspořádání Československa včetně vzniku Národní fronty. Podílel se pak na formulování Košického vládního programu.[2][3][6]

V roce 1944 se rovněž podílel na vzniku Demokratické strany spojením různých nesocialistických proudů slovenského odboje. Sjezd strany v září 1944 ho zvolil do funkce jednoho z místopředsedů. Na sjezdu v červenci 1945 funkci místopředsedy obhájil.[7]

V letech 1945–1946 byl poslancem Prozatímního Národního shromáždění za Demokratickou stranu. V parlamentu setrval do parlamentních voleb v roce 1946, v nichž byl zvolen poslancem Ústavodárného Národního shromáždění. V něm setrval formálně do parlamentních voleb v roce 1948.[8][9]

V srpnu 1945 byl delegáty národních výborů zvolen za poslance Slovenské národní rady. Zasedal zde do roku 1946.[10] Na základě výsledků parlamentních voleb roku 1946 byl pak do Slovenské národní rady zvolen znovu.[11] Zasedal ve Sboru pověřenců. V roce 1945 byl krátce pověřencem veřejných prací. V letech 1946–1947 jako pověřenec techniky, v letech 1947–1948 coby pověřenec pro zemědělství a pozemkovou reformu. 21. února 1948 podal demisi.[3][12]

Po únorovém převratu v roce 1948 byla Demokratická strana proměněna na Stranu slovenské obrody jako satelitní formaci závislou na KSČ. Jozef Styk promluvil v březnu 1948 při zasedání parlamentu jménem „dištancovaných poslancov Demokratickej strany“. V projevu odmítl, že by jeho politická skupina byla opozicí vůči novému režimu a přislíbil, že bude hlasovat pro program druhé vlády Klementa Gottwalda.[13] Po roce 1948 odešel z politického života a pracoval v podnikové sféře na různých postech.[3]

• 1945 – Řád Slovenského národního povstání I. třídy,
• 1945 – Československý válečný kříž (1939)[2]

• otec Aurel Styk
• matka Anna rozená Hodžová[2]