Jozef Šoltész

Absolvoval vysokou školu v Bratislavě. Po dobu studií předsedal Sdružení sociálně demokratických akademiků a v meziválečném období se angažoval v Československé sociálně demokratické straně dělnické. Za druhé světové války se podílel na odboji. Ještě před vypuknutím Slovenského národního povstání se stal za socialistický blok členem odbojové Slovenské národní rady. V září 1944 se účastnil sjednocovacího sjezdu v Banské Bystrici, kde se spojili slovenští sociální demokraté a komunisté. Přešel tehdy do KSS.[2][3]

V 1. Sboru pověřenců a 2. Sboru pověřenců ještě za Slovenského národního povstání působil jako pověřenec pro spravedlnost (respektive pro soudnictví), přičemž v 1. Sboru pověřenců tuto pozici zastával společně s Ivanem Pietorem.[4]

V letech 1944–1946 byl členem Slovenské národní rady.[2] Podle dobových stenografických záznamů složil ale slib poslance Slovenské národní rady až na její 14. schůzi 26. listopadu 1945. Zasedal zde do roku 1946.[5]

V letech 1945–1950 byl členem předsednictva Ústředního výboru KSS (poprvé do funkce zvolen na stranické konferenci v Žilině v srpnu 1945) a od dubna 1945 i členem prozatímního Ústředního výboru Komunistické strany Československa. V květnu 1945 zasedal i v předsednictvu ÚV KSČ a užším předsednictvu ÚV KSČ. V rámci slovenské komunistické scény patřil ke stoupencům centralistické orientace, tedy mezi zastánce silné ústřední vlády, bez výraznějších pravomocí slovenských orgánů. V lednu 1948 zasedl v zvláštní komisi zřízené ÚV KSČ pro dořešení státoprávních otázek souvisejících s připravovanou novou ústavou Československa.[6][7]

V letech 1945–1946 byl poslancem Prozatímního Národního shromáždění za KSS.[8] Setrval zde do parlamentních voleb v roce 1946, pak se stal poslancem Ústavodárného Národního shromáždění za KSČ[9] a po volbách do Národního shromáždění roku 1948 se stal za KSČ poslancem Národního shromáždění ve volebním kraji Prešov. Na poslaneckém postu setrval do konce volebního období roku 1954.[10]

Po válce zastával i vládní a stranické posty. V letech 1945–1946 byl ministrem ochrany práce a sociální péče v první vládě Zdeňka Fierlingera a druhé vládě Zdeňka Fierlingera. Pak byl v letech 1946–1951 členem Sboru pověřenců na různých postech. V 7. Sboru pověřenců usedl v letech 1946–1947 na pozici pověřence sociální péče. Koncem října 1947 podal spolu s dalšími pověřenci za KSS demisi v rámci eskalace tlaku komunistů na změnu silových poměrů ve Sboru pověřenců. V 8. Sboru pověřenců, 9. Sboru pověřenců a 10. Sboru pověřenců zastával v období let 1947–1949 funkci pověřence průmyslu a obchodu, z níž pak v letech 1949–1951 přešel na pozici pověřence výživy, kterou předtím již jednou zastával (krátce po únoru 1948 v 8. Sboru pověřenců). V roce 1951 ještě poté po několik měsíců působil coby pověřenec obchodu.[11][12]

V letech 1969–1972 uzavřel svoji politickou kariéru jako velvyslanec Československa v Maroku. Roku 1968 mu byl udělen Řád práce.[2][6][13]

• Jozef Šoltész v parlamentu