Jozef Čabelka

Jozef Čabelka se narodil 15. února 1910 ve městě Holíč v Záhorské nížině, na západním Slovensku. Navštěvoval Reálné gymnázium v Hodoníně, které ukončil v roce 1928. Ve stejném roce nastoupil ke studiu oboru strojního inženýrství konstrukčního směru na Vysokém učení technickém v Brně (VUT) a v roce 1932 nastoupil ještě ke studiu oboru silnoproudé elektrotechniky.[1] Studia na VUT ukončil v roce 1934 titulem Ing.[2][3] Po studiích na VUT jej tamní profesoři – Rysek a Píšek – doporučili k praxi v laboratoři prof. Portevina v Paříži. Po jednom roce nastoupil na svářečskou školu ESSA – École Supérieure de Soudure Autogéne, ze které si v roce 1937 odnesl diplom Ing. ESSA (svářečský inženýr).[1][2]

... Čabelka patřil v letech 1936 a 1937 k absolventům sedmého ročníku a vzpomínka na toto období mi v paměti oživuje houževnatost našeho studenta při denní práci, jeho živou vědeckou zvědavost a jeho přesvědčení o budoucnosti této ještě mladé techniky v době, kdy svařování – ani ne z hlediska technologického jako spíše vědeckého – víc problémů nadnášelo než řešilo.

—A. Leroy Ing. EPCI., ředitel Svářečského ústavu a Vysoké školy svářečské v Paříži.[1]

Před návratem do Československa ještě absolvoval krátké praxe ve francouzské společnosti Air Liquid a americké Babcock-Wilcox. Poté začal pracovat v Železárnách a drátovnách Bohumín, kde začal budovat oddělení pro výrobu přídavných svařovacích materiálů. Během zaměstnání mu byly umožněny studijní pobyty v ESABu v Göteborgu, Königshütte, Bismarckhütte a v závodech Krupp.[1]

Po přemístění oddělení do továrny ve Vamberku – Železárny Vamberk (dnes ESAB Vamberk) – vybudoval jeden z nejmodernějších provozů na výrobu obalovaných elektrod ve světě. Čabelka se stal vedoucím výroby továrny ve Vamberku, které se stala jedním z největších výrobců elektrod ve střední Evropě.[4]

V roce 1942 byl jmenován mimořádným profesorem a v roce 1946[3] (1947[4]) řádným profesorem Slovenské vysoké školy technické v Bratislavě (SVŠT) v oboru mechanické technologie.[2][4] V roce 1943 založil Katedru fyzikální metalurgie na Strojní fakultě SVŠT, kterou i vedl.

Za svého působení v Železárnách Vamberk přišel s vlastní metodikou stanovení svařitelnosti uhlíkových ocelí. Ta byla předmětem jeho dizertační práce, kterou úspěšně obhájil a získal tak doktorát technických věd v roce 1945. O dva roky později získal za uvedený postup Cenu Lincolnovy nadace na mezinárodní soutěži v Clevelandu (Ohio, USA).[4] Cenu mohl přivézt pouze jako vybavení pro zakládaný Výskumný ústav zváračský.[3]

V letech 1945 až 1949 zastával funkci ředitele kovoprůmyslu na Slovensku.[4] Během této doby začaly vznikat jeho plány na založení instituce, která bude podporovat oblast svařování jako klíčové odvětví průmyslu. Výskumný ústav zváračský v Bratislavě (VÚZ) začal budovat v roce 1949 a současně s ním i postgraduální studium pro svářečské inženýry.[4]

V roce 1952 se stal korespondenčním členem Slovenské akademie věd (SAV). O rok později založil Ústav fyziky kovů (dnešní Ústav materiálov a mechaniky strojov SAV), se stal akademikem SAV a až do roku 1959 byl podpředsedou SAV.[2][3]

Ředitelský post na VÚZ zastával až do roku 1961, kdy ústav navštívila delegace ze Sovětského svazu Chruščov a Bulganin a zjistila, že jeho úroveň je vyšší než u ústavů v tehdejším SSSR. Čabelka byl na politický nátlak propuštěn a teprve po intervenci Alexandra Dubčeka mohl zůstat alespoň na STU.[3]

Jozef Čabelka zemřel 6. června 1987 v Bratislavě.

• 1947 – Cena Lincolnovy nadace, Cleveland, Ohio, USA[3][4]
• 1960 – čestný doktorát, Technische Hochschule für Schweissmaschinenbau, Magdeburg, Německo[3]
• 1980 – Oborová plaketa F. Křižíka za zásluhy v technických vědách[5]
• 1996 – Řád Ľudovíta Štúra I. triedy (In memoriam)[6]