Joyce Vincent

Narodila se v Hammersmithu dne 19. října 1965 a vyrostla poblíž Fulhamova paláce. Její rodiče se přistěhovali do Londýna z Grenady. Její otec Lawrence byl tesařem afrického původu a její matka Lyris byla původem z Indie. Její matka zemřela po operaci, když ji bylo jedenáct let. Její čtyři starší sestry převzaly odpovědnost za její výchovu. Měla napjatý vztah se svým emocionálně vzdáleným otcem, který, jak tvrdila, zemřel v roce 2001 (ve skutečnosti zemřel až v roce 2004). Navštěvovala Melcombskou základní školu a školu pro dívky Fulham Gilliatt, školu opustila v šestnácti letech.

V roce 1985 začala pracovat jako sekretářka ve společnosti OCL v Londýně. Poté pracovala u společnosti C.Itoh. Po odchodu i z této společnosti nastoupila do společnosti Ernst & Young, kde pracovala na finančním oddělení společnosti čtyři roky. V březnu 2001 podala z neznámých důvodů výpověď. Následující čas strávila doma v Haringey a pracovala jako uklízečka v podřadném hotelu. Během tohoto období se odcizila od své rodiny. Později se spekulovalo, že byla obětí domácího zneužívání nebo nechtěla být brána jako zneužívající.

Jako oběť domácího násilí byla únoru 2003 přemístěna do domova ve Wood Green Shopping City. Byty v tomto domě vlastnila společnost Metropolitan Housing Trust a byly zpravidla obývány oběťmi domácího násilí. V listopadu 2003 byla hospitalizována po dobu dvou dnů kvůli peptickému vředu.

Zemřela z neznámých příčin pravděpodobně v prosinci 2003. Byla pacientem trpícím astmatem a astmatické záchvaty nebo komplikace kolem komplikací s peptickým vředem byly považovány za možnou příčinu úmrtí. Její pozůstatky byly podle patologa popsány jako „převážně skeletální”. Ležela na zádech vedle nákupní tašky obklopené vánočními dárky.[3] Sousedé předpokládali, že byl byt prázdný a zápach rozkládající se tělesné tkáně připisovali blízkým odpadkovým košům. Okna bytu neumožňovala přímý pohled do ložnice. Tuto oblast navštěvovala mládež, což vysvětlovalo sousedům neustálý hluk televize, která hrála z jejího bytu. Polovina jejího nájemného byla automaticky vyplácena společnosti Metropolitan Housing Trust a tak úředníci věřili, že je stále naživu. V průběhu dvou let se ale dluh na nájemném vyšplhal na 2 400 liber a tak majitelé bytu se rozhodli ji upozornit. Její tělo bylo objeveno dne 25. ledna 2006, kdy soud umožnil vstup do bytu. Televize i topení stále fungovalo, protože účty byly průběžně placeny automatickými debetními platbami.[3]

Její ostatky neumožnily provést úplnou pitvu a identifikaci a tak musely být identifikovány ze záznamů jejího zubaře. Policie šetření uzavřela s tím, že k úmrtí došlo přirozenou cestou, protože nebylo nic, co by naznačovalo, že se jednalo o trestný čin. Hlavní dveře byly zamčené a bez známek poškození. V době její smrti měla snad přítele, ale nepodařilo se ho nalézt. Její sestry si najaly soukromého detektiva, aby ho našel, ale tyto pokusy se ukázaly jako neúspěšné. Detektiv nalezl původní dům, kde bydlela a kam ji rodina posílala dopisy, když nepřicházela odpověď, tak předpokládali, že s nimi přerušila kontakt úmyslně. Glasgow Herald napsal:„ ... její přátelé ji znali jako někoho, kdo utíkal před problémy, které měla v práci...”.

V roce 2011 byl natočený film Sny o životě, napsaný a režírovaný Carol Morleyovou a Zawe Ashtonovou, která ztvárnila Joyce Vincentovou.[4] Morleyová vedla rozhovory s lidmi, kteří ji znali.[1] Popsali ji jako krásnou, inteligentní, společensky velmi aktivní ženu s velkými cíli, o které předpokládali, že v budoucnu bude mít lepší život než doposud.