Žaludeční vřed

Žaludeční vřed (též peptický vřed nebo gastroduodenální vřed) je zánětlivé onemocnění žaludku, při němž je stěna žaludeční sliznice poškozena přímým působením kyseliny chlorovodíkové z žaludeční šťávy, pH se pohybuje kolem 1–2. Za normálních okolností je sliznice žaludku chráněna zejména vrstvou hlenu (mucinu). V případě poškození ochranné vrstvy, ať již snížením tvorby mucinu, nebo zvýšeným odstraňování mucinu, může dojít k poškození sliznice. Poškozeno je obvykle okrouhlé ložisko v průměru dosahujícím až několika centimetrů. Protože jako ochranný faktor se uplatňuje i uspořádání krevního toku (krev ve stěně žaludku je zásaditější než krev v těle), objevují se nejčastěji léze v místech s nižším průtokem krve, tedy v malém ohbí (malé kurvatuře) žaludku.

Benigní peptický vřed nalezený ve spodní části žaludku před vrátníkem (pylorus); právě v této oblasti zvané antrum se peptický vřed často vyskytuje. Vzorek z vyoperovaného žaludku (tj. po gastrektomii)

Příčiny jsou různé, patří mezi ně:

  • infekce bakterií Helicobacter pylori, která narušuje ochrannou vrstvu sliznice;
  • polékové vředy – zejména nesteroidní protizánětlivé látky (ibuprofen) a glukokortikoidy;
  • vředy z akutního stresu (např. chirurgického výkonu) – cestou vyplavených glukokortikoidů;
  • nadměrná produkce některých hormonů – např. gastrinu při Zollingerově-Ellisonově syndromu.

Příznaky

Mezi obecné projevy žaludečních vředů patří bolest žaludku (na lačno, po jídle), nechutenství, nauzea, zvracení, průjem. Žaludek a dvanáctník spolupracují při zpracovávání potravy, proto i příznaky spojené s vředovou chorobou jsou do značné míře závislé na příjmu a složení toho, co právě jíme. Nejčastěji lze cítit bolest v nadbřišku, která u dvanáctníkového vředu může vystřelovat i do zad. Bolest se charakteristicky zesiluje po jídle. Žaludeční vřed vyvolává svíravé bolesti v nadbřišku nejčastěji do dvou hodin od posledního jídla, kdežto při onemocnění dvanáctníkovým vředem se maximum bolesti dostavuje teprve dvě až čtyři hodiny po jídle. Obtíže většinou probíhají dlouhodobě a málokdy odpovídají skutečnému rozsahu vředu. Obrovský žaludeční vřed může být náhodným nálezem u člověka, který nikdy bolestmi břicha netrpěl.

Rizikové faktory

Kouření, pití kávy, pití alkoholu, stres, špatná životospráva (vysoký obsah tuku a soli v potravě), dědičnost, léky (např. ibuprofen).

Vyšetření

Pohled, pohmat, poklep, stanovení průkazu na Helicobacter pylori, endoskopie.

Léčba
  • antacida, antiulceróza
  • antagonisté H2-receptorů
  • antagonisté M3-receptorů
  • inhibitory protonové pumpy (omeprazol)
  • antibiotika (k eradikaci H. pylori).
  • vazoaktiva (somatostatin)

Komplikace
  • penetrace (průnik vředu na jiný orgán)
  • perforace (proděravění žaludku)
  • krvácení do zažívacího traktu (objevuje se černá typicky zapáchající průjmovitá stolice s obsahem natrávené krve, tzv. meléna)
  • prasknutí (příznaky: zvracení krve; zástava krvácení se provádí endoskopicky).

Odkazy

Literatura
  • DÍTĚ, Petr. Vředová nemoc žaludku a duodena: diagnostika a terapie v praxi. Praha: Galén, ©2000. 111 s. Repetitorium, sv. 2. ISBN 80-7262-079-7.
  • KREJČÍ, Ivona. Vředová choroba žaludku a duodena. Medicína pro praxi. 2007, roč. 4, čís. 2, s. 209–210. Dostupné online. ISSN 1803-5310.

Externí odkazy
Wikipedie neručí za správnost lékařských informací v tomto článku. V případě potřeby vyhledejte lékaře!
Přečtěte si prosím pokyny pro využití článků o zdravotnictví.
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.