Kodokuši

Prvním případem, který se v Japonsku dostal do hlavních zpráv byl případ pana Ita z roku 2000, kdy bylo nalezeno tělo 69letého muže, tři roky po jeho smrti. Začali ho hledat, až když byly vyčerpány peníze z jeho účtu, ze kterého po celou dobu automaticky odcházely platby za bydlení. Byl nalezen v kuchyni v jeho bytě, kde po něm zůstala jen kostra. O zbytek těla se postarali červi a brouci. Obří bytový komplex, kde pan Ito bydlel skoro 60 let – jeden z největších v Japonsku, monument národního poválečného rozvoje s aspirací na americký způsob života – se najednou stal známým pro něco úplně jiného: osamělou smrt ve světově nejvíce stárnoucí společnosti.[2]

Kodokuši nemá jednoznačnou příčinu. Jedním z hlavních udávaných důvodů je sociální izolace, které čelí především starší lidé bez kontaktu s rodinou a bez sociálních vazeb. Větší pravděpodobnost této izolace mají lidé, kteří ovdověli, rozvedení nebo nesezdaní. Často se mluví o rozpadu rodinných hodnot.[1] Další příčinou mohou být ekonomické důvody. Mnoho případů osamělé smrti, bylo zjištěno u lidí na podpoře nebo s vážnými finančními problémy. Obě skutečnosti umocňuje i fakt, že v japonské kultuře jsou lidé zvyklí žádat o pomoc spíše rodinu než sousedy. Staří Japonci se ze zdvořilosti zdráhají obtěžovat sousedy, což zvyšuje jejich izolaci. Další z ekonomických příčin je i propad japonské ekonomiky od 90. let 20. století, kdy mnoho japonských byznysmenů bylo nuceno odejít do penze. Tito muži, kteří byli často nesezdaní, přišli o pracovní kulturu a tím i veškeré společenské vazby. Jednou z psychologických hypotéz je i zvýšený životní stres a z toho plynoucí apatie ke společnosti.

Existence tohoto fenoménu vytvořila v Japonsku poptávku po novém typu úklidových firem, které se specializují se na úklid domovů, kde došlo k osamělým úmrtí.[3] Objevují se i realitní kanceláře se specializací na prodej stigmatizovaných nemovitostí.[4] V některých oblastech Japonska začaly být pořádány osvětové kampaně. Některé komunity zakládají sousedské hlídky, které především v době letních veder chodí navštěvovat starší obyvatele, kteří bydlí sami. Jiným opatřením je organizace společenských událostí, které mají seniory vytáhnout z jejich bytů, roznáška zpravodajských listů, monitoring jejich zdravotního stavu a schopnosti vyřídit si každodenní náležitosti – například vyhazování odpadků. Situace je natolik dramatická, že v některých lokalitách místní správa využívá dobrou vůli poštovního personálu, který vykonává pravidelné pochůzky po domácnostech osaměle žijících starých lidí a zvyšuje tak jejich příležitost k lidskému kontaktu.[5]

Fenomén kodokuši se stal inspirací pro tvorbu mladé Japonky, která pracuje v úklidové firmě, zabývající se úklidem bytů, kde došlo k osamělým úmrtí. Miju Kodžima vytváří miniaturní modely bytů, které při své práci navštěvuje. Svou tvorbu vnímá jako vlastní terapii a částečně jako osvětovou kampaň, aby upozornila na tento fenomén.[6][7]