Josip Fon

Byl radou zemského soudu v Gorici.[1] Pocházel z rolnické rodiny. Sloužil jako jednoroční dobrovolník v armádě u 62. pěšího regimentu. Studoval na Univerzitě ve Štýrském Hradci.[2] Podle jiného zdroje ovšem po absolvování gymnázia v Gorici studoval práva na Vídeňské univerzitě, kde promoval roku 1891. Nastoupil do soudní služby. Byl soudcem v Gorici. Po první světové válce odešel do Lublaně, kde byl v březnu 1920 jmenován zemským komisařem spravedlnosti v zemské vládě Slovinska. Na podzim 1922 se stal místopředsedou krajského soudu v Mariboru.[3]

Od roku 1907 byl politicky aktivní.[3] Působil jako poslanec Říšské rady (celostátního parlamentu Předlitavska), kam usedl ve volbách do Říšské rady roku 1907, konaných poprvé podle všeobecného a rovného volebního práva. Byl zvolen za obvod Gorice 02. Mandát zde obhájil ve volbách do Říšské rady roku 1911.[4] Jako poslanec Říšské rady vystupoval na obhajobu práv etnických Slovinců, zejména v oblasti školství. Požadoval, aby na střední školy byli přijati slovinští pedagogové.[3]

Ve volbách roku 1907 byl popisován jako slovinský klerikální kandidát.[5] Po volbách roku 1907 byl uváděn coby člen poslaneckého Slovinského klubu, po volbách roku 1911 jako člen Chorvatsko-slovinského klubu.[4] Spoluzakládal Slovinskou lidovou stranu v regionu Gorice a Gradiška. V prosinci 1917 se Fon spolu s Francem Grafenauerem a Lovro Pogačnikem stal místopředsedou celonárodní Slovinské lidové strany.[3]

V roce 1907 se stal i členem obecní rady v Gorici. V květnu 1912 byl zvolen předsedou Gorického svazu, který sdružoval 87 zemědělských družstevních organizací. Roku 1909 usedl jako poslanec na Zemský sněm Gorice a Gradišky. Mandát zde obhájil v roce 1913. Na zemském sněmu spolupracoval s furlanskými poslanci.[3]