Josef Závěta

Pocházel z dělnické rodiny, vyučil se slévačem. Od roku 1938 se natrvalo přestěhoval na Ostravsko, kde pracoval ve vítkovických, kunčických a v druhé polovině 50. let i v bohumínských železárnách. Jako dělník vždy vykazoval vynikající pracovní výsledky. Do ČSL vstoupil po roce 1945. V únoru 1948 se přihlásil k „obrozené“ (prokomunistické) ČSL, do níž byl pro svůj dělnický profil bez problémů přijat. Na zasedání Krajského výboru ČSL v Ostravě v roce 1951 byl na popud Josefa Plojhara a Josefa Gemrota zvolen do krajského výboru strany. Coby slévačský mistr Nové hutě Klementa Gottwalda byl do krajského výboru navržen jako prototyp pokrokového dělníka v těžkém průmyslu, jenž podává mimořádné výkony a jde ostatním příkladem. Po zvolení do KV ČSL se okamžitě zapojil do agitační kampaně za zvýšení výkonů ve výrobě. Byl nositelem vyznamenání Za vynikající práci a Řádu práce. V květnu 1954 byl na krajské konferenci zvolen předsedou Krajského výboru ČSL v Ostravě. Vedle toho stranu zastupoval v radách MěNV a ONV Ostrava.[3]

Ve volbách roku 1954 byl zvolen za ČSL poslancem ve volebním obvodu Ostrava-Bohumín. Mandát obhájil ve volbách v roce 1960 (nyní již jako poslanec Národního shromáždění ČSSR za Severomoravský kraj) a ve volbách v roce 1964. V Národním shromáždění zasedal až do konce jeho funkčního období v roce 1968.[4][5][6] K roku 1968 se uvádí jako důchodce, bytem Nový Bohumín.[7]

Po federalizaci Československa usedl roku 1969 za ČSL do Sněmovny lidu Federálního shromáždění (volební obvod Nový Bohumín), kde setrval do konce volebního období, tedy do voleb v roce 1971.[8]

Patřil k silně prokomunistickým funkcionářům ČSL a podporoval oficiální linii ČSL na mnoha veřejných vystoupeních i v tisku. K Josefu Plojharovi měl až přepjatě devótní osobní vztah. V březnu 1968 na počátku pražského jara byl jako jeden z prvních vysokých stranických činitelů vyzván místní ostravskou organizací k rezignaci na funkci předsedy. Postupně byl zbaven všech významných funkcí na Ostravsku. Po invazi vojsk Varšavské smlouvy do Československa se v rámci normalizace ovšem opět vrátil na své pozice. Byl zvolen místopředsedou Krajského výboru ČSL v Ostravě. Poté prosazoval razatní očistu strany od exponentů reformního proudu. Do nejvyšších stranických funkcí se ale už nevrátil, částečně kvůli celkové generační obměně funkcionářského kádru, částečně i pro zhoršující se zdravotní stav.[9]