Josef Weitz

Narodil se roku 1890 v regionu Volyně v západní části tehdejšího Ruského impéria. Roku 1908 se v rámci druhé alije přestěhoval do tehdejší turecké Palestiny. Nejprve se usadil v Rechovot. Zapojil se do levicové organizace ha-Po'el ha-ca'ir a stal se odborovým předákem sdružujícím židovské zemědělské dělníky. Pracoval tehdy na farmě Sedžera v Dolní Galileji a v jiných osadách.[1]

Po první světové válce a vzniku britského mandátu Palestina začal působit jako funkcionář nejprve v Sionistické exekutivě, od 30. let 20. století v Židovském národním fondu, kde řídil jeho odbor pro půdu a zalesňování a byl tak hlavní postavou pozemkových transakcí, které v té době umožňovaly Židům získat od Arabů pozemky, na kterých se pak rozvíjely židovské osady. V této aktivitě pokračoval i po vzniku státu Izrael, kdy například dojednával i vznik Izraelské pozemkové správy (Israel Land Administration).[1]

V období po roce 1948 spoluurčoval politiku židovského státu vůči arabským utečencům, kteří během první arabsko-izraelské války v roce 1948 opustili svá sídla v hranicích nyní kontrolovaných Izraelem. Ještě před koncem války apeloval na premiéra Davida Ben Guriona, aby v jednáních o příměří a mírovém urovnání nepřipustil jakýkoliv návrat běženců.[2] Zároveň navrhl plán na řízenou emigraci zbylých křesťanských Arabů z Izraele do Argentiny, kam se sám vydal na inspekční cestu.[3] V kruzích kritických k Izraeli a k sionismu bývá proto Weitz označován za duchovního otce etnických čistek. V této souvislosti se připomíná jeho citát z března 1941:„Celková evakuace obyvatel z této země a její předání židovskému národu je tou správnou odpovědí.“[4]

V 60. letech 20. století se podílel na plánování výstavby židovských sídel v Galileji jakým bylo město Karmiel[5] nebo síť nových vesnic při libanonských hranicích (Operace Sof Sof).

Ve své funkci zodpovídal i za velké meliorační projekty jako vysušení Chulského jezera nebo výsadba lesů.[6] V roce 1966 na jeho naléhání začala výsadba Jatirského lesa, který byl situován na pomezí Hebronských hor a Negevské pouště. Projekt zalesnění pouštní krajiny byl tehdy provázen pochybami. Po půlstoletí ale vědci prokázali, že Jatirský les výrazně změnil klima a kvalitu ovzduší v tomto regionu.[7]

Josef Weitz měl s manželkou Ruchamou tři syny: Ra'anana, Jechiama a Šarona. Jechiam byl v roce 1946 zabit při bojovém nasazení v elitních židovských jednotkách Palmach. Byl pak po něm pojmenován kibuc Jechi'am zřízený téhož roku v Galileji. Šaron Weitz následoval profesně svého otce a podílel se také na plánování zalesňovacích prací.

Jméno Josefa Weitze nese od roku 1975 Oblastní rada Ma'ale Josef v severním Izraeli.[8]