Druhá alija

Druhá alija byla pravděpodobně nejvýznamnější a nejvlivnější židovská imigrační vlna, během které do osmanské Palestiny přišlo v letech 1904 až 1914 přibližně 40 000 Židů vedených socialisticko–sionistickými ideály, hlavně z území dnešního Ruska a Polska, částečně též z Jemenu.[1] Hlavní příčinou této aliji byl mimořádný nárůst antisemitismu v carském Rusku a pogromy v pásu osídlení (zejména pak Kišiněvský pogrom v roce 1903 a pogromy po neúspěšné ruské buržoazní revoluci v roce 1905).

Nástup nové imigrační vlny předznamenal první politický kongres palestinských Židů, takzvaná ha-Knesija ha-erecjisra'elit, konaný v srpnu 1903 v obci Zichron Ja'akov za účasti 67 delegátů. Sjezd inicioval Menachem Usiškin. Jeho výsledkem bylo odmítnutí takzvaného ugandského plánu (návrh na zřízení židovské vlasti v Africe). Palestinští Židé tímto sjezdem vystoupili jako samostatný politický aktér.[2] Usiškin v této době zformuloval filozofické obrysy druhé alije své svém spisu Náš program.[3]

Během této aliji byly do Palestiny „přivezeny“ všechny ideologie, které jsou dnes v Izraeli přítomné (socialistické, ortodoxní atp.). Přestože druhá alija v mnoha ohledech přispěla k židovskému osídlení Palestiny, je mnohými pokládána za selhání, neboť téměř polovina imigrantů Palestinu opustila když vypukla první světová válka.