Josef Váňa

• 1987 – Železník
• 1988 – Železník
• 1989 – Železník
• 1991 – Železník
• 1997 – Vronsky
• 2009 – Tiumen
• 2010 – Tiumen
• 2011 – Tiumen

Začínal jako chovatel a ošetřovatel koní v Tlumačově, poté byl pomocným dělníkem na stavbě televizního vysílače na Pradědu, strojníkem lyžařského vleku a později vedoucím lyžařského střediska tamtéž. V osmadvaceti letech se vrátil k ježdění koní u nás a jezdil také v Německu. Roku 1994 se stal trenérem dostihových koní a majitelem firmy Jovan se sídlem v Bohuslavi u Karlových Varů. Sportovní trofeje ovšem nezískal jen v dostizích. V mezinárodním závodu Horské služby byl členem vítězné hlídky HS Pradědu v Krkonoších v roce 1976 a ve Vysokých Tatrách 1978, zvítězil v obřím slalomu ve Vysokých Tatrách v roce 1978, startoval v Jizerské padesátce (např. v r. 1978 čas 4.01:38 hod) a v Jesenické sedmdesátce.[2]

V dětství jezdil na všem, na čem se jezdit dalo – na kozách, kravách, koních, a dokonce i na prasatech. Svůj první dostih absolvoval v roce 1979 na klisně Kalině, se kterou také získal své první vítězství. Na start Velké pardubické se poprvé postavil v roce 1985 s Paramonem a dojel na druhém místě. V jednom rozhovoru prohlásil, že nebýt jeho otálení se znovunasednutím po pádu na Hadím příkopě, dojel by při své premiéře do cíle jako vítěz.

Prvního vítězství ve Velké pardubické se dočkal v roce 1987 v sedle legendárního Železníka. S ním dokázal zvítězit ještě třikrát, v roce 1988, 1989 a naposledy i přes pád na Poplerově skoku v roce 1991. Páté vítězství si připsal v sedle Vronského v roce 1997 a šesté, sedmé a osmé v sedle Tiumena v roce 2009 respektive 2010 a 2011. Když byl mladý, trénoval ho nepříliš známý bývalý žokej Libor Krotký, podle kterého pojmenoval svého koně.

Na rovině startoval od roku 1989 (odkdy je vedena internetová statistika Jockey Clubu ČR) pouze dvakrát (bez vítězství), v překážkách absolvoval od roku 1989 do října 2009 celkem 628 startů, z toho 182 vítězných (procentuální úspěšnost: úspěšnost 28,98 %). Z koní, které jezdil od roku 1989, je třeba vedle Železníka a Vronského zmínit ještě alespoň Válečníka, Juventa, Retrievera a Kedona. V rovinových dostizích mu přísluší titul jezdec, v překážkových žokej. S Kedonem byl čtvrtý.

V roce 2013 při 123. Velké Pardubické spadl z Tiumena s číslem šest a ukončil kariéru. Po čase se ale rozhodl pokračovat a v srpnu 2014 se kvalifikoval na 124. Velkou Pardubickou. Dostih dokončil v závěru startovního pole na 16. pozici.[3]

Trenérským úspěchům žokeje Josefa Váni dominuje deset vítězství ve Velké pardubické. Dvojnásobnou vítězkou v roce 2007 a 2008 byla bělka Sixteen (v roce 2011 doběhla jako druhá a 2010 třetí). Po jednom vítězství získali Decent Fellow (2006), Chalco (2001), Vronsky (1997, v sedle sám žokej Josef Váňa) a Cipísek (1996). V letech 2009, 2010 a 2011 zvítězil Váňa (zároveň jako žokej) s koněm Tiumen.[4] V roce 2017 zvítězil další z Váňou trénovaných koní No Time To Lose. Z dalších koní, které Váňa trénoval, je třeba připomenout jména jako Del Sole, Juventus, Mastman, Welldancer nebo Barrow. V roce 2011 získal Josefem Váňou trénovaný kůň Roches Cross (IRE) vítězství v 91. Českém derby. České derby vyhrál jako trenér už v roce 2005 s Ready for Life a poté v roce 2015 s Touch of Geniusem. S koňmi Alpha Two (2013 a 2014) a Mazhilis (2016) dosáhl také vítězství v největší italské steeplechase, Gran Premio v Meranu.

Josef Váňa je pověstný svým nezdolným životním optimismem, se kterým čelí i mnohým zraněním, jimž se při svém povolání nemůže vyhnout. Jak sám říká, není snad v jeho těle jediná kost, kterou by neměl někdy zlomenou. Základní výčet jeho zranění vypadá takto: zlomenina pánve, zlomená všechna žebra, zlomenina dvou obratlů, pět fraktur levé a tři fraktury pravé klíční kosti, roztříštěné pravé rameno, fraktury zápěstí na obou rukách, zlomenina levé nohy nad kotníkem a roztříštěná patní kost, zlomená čelist, pět otřesů mozku.[5] Nejvážnější zranění utrpěl na dostizích v německém Iffezhaimu u Baden-Badenu 5. června 1994. Při dostihu na jedné překážce spadl z Verona a kůň jednoho z dalších jezdců dopadl hřbetem na něj. Váňa utrpěl těžký otřes mozku, mnohačetné zlomeniny žeber a pánve, zhmožděniny hrudníku, levá plíce byla zčásti utržená. Během převozu do nemocnice se mu několikrát zastavilo srdce a nastala klinická smrt. I přes prvotní skeptické stanovisko lékařů se uzdravil a druhý den po návratu z nemocnice seděl v sedle koně Matia Mou. Dne 13. srpna 1994, dva měsíce po úrazu, se Váňa opět postavil na start dostihu a v říjnu startoval ve Velké pardubické.

Ke své nezdolnosti v jezdectví sám prohlásil: „Když se mě budete chtít zbavit, budete mě asi muset zastřelit.“[6]

V komunálních volbách v roce 2002 byl zvolen jako nestraník za Sdružení nezávislých kandidátů do Zastupitelstva města Chyše na Karlovarsku.[7] Mandát zastupitele města obhájil i ve volbách v letech 2006[8], 2010 (nestraník za SNK - pro město Chyše)[9], 2014 (opět nestraník za SNK - pro město Chyše)[10] a 2018 (nestraník za Sdružení nezávislých kandidátů - pro město Chyše a jeho okolí).[11]

Ve volbách do Poslanecké sněmovny PČR v roce 2010 kandidoval v Karlovarském kraji jako nestraník za TOP 09. Původně byl na 10. místě kandidátky, díky preferenčním hlasům se posunul na 2. místo (strana však získala v kraji pouze jeden mandát, a tak byl prvním náhradníkem).[12]

Na podzim 2015 oznámil, že bude ve volbách do Senátu PČR v roce 2016 kandidovat v obvodu č. 1 – Karlovy Vary za hnutí ANO 2011.[13] Se ziskem 18,96 % hlasů postoupil z druhého místa do druhého kola, v němž prohrál poměrem hlasů 33,82 % : 66,17 % s kandidátem hnutí STAN Janem Horníkem. Senátorem se tak nestal.[14] V krajských volbách v roce 2016 byl zvolen jako nestraník za hnutí ANO 2011 zastupitelem Karlovarského kraje. Na kandidátce původně figuroval na 30. místě, ale vlivem preferenčních hlasů skončil druhý.[15] Když se ho novináři v červnu 2019 ptali, zda stále podporuje hnutí ANO 2011, řekl, že momentálně nemá jasno, jestli Babiše a jeho hnutí stále podporuje. Konkrétně pak ještě dodal: „A to kvůli tomu, co se všechno povídá a děje kolem pana Babiše. S demonstranty ale nesouhlasím, jejich aktivita se mi vůbec nelíbí. Vyčkám na to, kde je vlastně pravda.“ Nicméně v roce 2018 zmizelo jeho jméno z webových stránek hnutí ANO 2011, a to ze sekce Podporují nás.[16]

Na konci roku 2019 se ujal funkce radního Karlovarského kraje pro oblast tělovýchovy a sportu.[17] V krajských volbách v roce 2020 obhájil jako nestraník za hnutí ANO 2011 post zastupitele Karlovarského kraje.[18] Hnutí ANO 2011 se však nestalo součástí nové krajské koalice, a tak v prosinci 2020 skončil na postu radního kraje.[19]

• Pavel Kovář: Třináct Taxisů Josefa Váni, Filip Trend, Pardubice 1998, ISBN 80-902468-5-0
• Petr Čermák: Váňa – král koňáků, Imagination of People, Praha 2010, ISBN 978-80-904214-9-3
• Pavel Kovář: Život v sedle, XYZ, Praha 2013, ISBN 978-80-7388-848-0

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Josef Váňa na Wikimedia Commons
• Osoba Josef Váňa ve Wikicitátech
• Josef Váňa - oficiální stránky Josefa Váni
• FilmVáňa.cz - Stránky filmu Váňa: Největší závod je život sám
• Jockey klub ČR
• Stručný životopis^{[nedostupný zdroj]}
• iDNES.cz - Dostihová legenda Váňa: Mít dva miliony? Koupím super koně (10/2009)
• Josef Váňa (rozhovor z cyklu České televize "Na plovárně") - video on-line v archivu ČT
• Josef Váňa - video z cyklu České televize 13. komnata
• Film Váňa na Facebooku - stránky filmu o Josefu Váňovi, režie: Jakub Wagner, producent: Kryštof Šafer