Josef Schöffel

Schöffelův památník ve Vídeňském lese

Schöffelův památník v Mödlingu

Pocházel z rodiny báňského úředníka. Jeho bratrem byl Rudolf Schöffel (1839–1916), důlní odborník a chemik. Josef Schöffel vystudoval piaristické gymnázium. Od roku 1849 sloužil v armádě Rakouského císařství, v níž se účastnil tažení v Itálii i Uhersku. Z armády odešel roku 1863 v hodnosti nadporučíka. V letech 1863–1869 pracoval v geologickém ústavu ve Vídni. Angažoval se v odborných sdruženích a navázal kontakty s publicisty a novináři.[2]

V roce 1870 napsal článek do Neues Wiener Tagblatt, v němž odstartoval kampaň proti plánovanému odprodeji Vídeňského lesa, který byl součástí sanace státních financí, ale hrozil vyústit ve vykácení tohoto lesního komplexu a jeho parcelaci. V kampani pokračoval i v následujících letech (rovněž v deníku Deutsche Zeitung), upozorňoval na korupci a špatné hospodaření s Vídeňským lesem. Podařilo se mu docílit jeho záchrany a roku 1873 mu byl u obce Purkersdorf odhalen památník (Schöffelwarte).[2]

V této době spustil i politickou kariéru. Od roku 1872 byl starostou Mödlingu, v roce 1875 povýšeného na město. Zasloužil se o jeho modernizaci a rozvoj (na okraji města vyrostlo předměstí nazývané Schöffelvorstadt). V roce 1882 odmítl opětovnou kandidaturu na starostenský post, ale ještě do roku 1885 zasedal v městské radě.[2]

Aktivní byl ale i ve vysoké politice. V období let 1878–1902 působil coby poslanec Dolnorakouského zemského sněmu, kde navíc v letech 1884–1902 zasedal i v zemském výboru, v němž byl aktivní při rozvoji silniční sítě.[2]

V prvních přímých volbách do Říšské rady roku 1873 získal i mandát v Říšské radě (celostátní zákonodárný sbor Předlitavska), kde reprezentoval kurii venkovských obcí v Dolních Rakousích, obvod Hietzing, Bruck, Schwechat atd. Mandát obhájil ve volbách do Říšské rady roku 1879. Ve sněmovně setrval do konce funkčního období, tedy do roku 1885.[3] Podle jiného zdroje ale byl říšským poslancem jen do roku 1882.[2]

Byl orientován jako německý líberál (tzv. Ústavní strana). V říjnu 1879 je zmiňován na Říšské radě coby člen mladoněmeckého Klubu sjednocené Pokrokové strany (Club der vereinigten Fortschrittspartei).[4] V Říšské radě se profiloval jako centrista a reprezentant zájmů středostavovských voličů. Nadále se soustřeďoval na obhajobu zájmů regionu Vídeňského lesa. Roku 1874 takto zamezil plánu ministerstva zemědělství na vyvlastnění starobylých lesnických domků (Duckhüttler) v tomto lesním komplexu. V roce 1875 zase v Říšské radě upozornil na nebezpečí, které pro rakouské vinařství představuje révokaz.[2]

V roce 1886 byl v Mödlingu díky jeho iniciativě (společně s Josefem Hyrtlem) otevřen moderní sirotčinec, koncipovaný po vzoru kadetních škol a nabízející až 500 míst.[2]

• Die Institutionen der Naturalverpflegsstationen, 1887
• Geschichte der Gründung und Entwicklung der Hyrtlschen Waisenhausstiftung, 1903
• Erinnerung aus meinem Leben, 1905, ISBN 1-279-00138-0

• 
  Josef Schöffel v karikatuře z r. 1873
• 
  Portrétní hlava Josefa Schöffela vytvořená v roce 1990 Josefem Schöffelem v bronzu, Purkersdorf, Tullerbachstraße / Schöffelgasse
• 
  Pamětní medaile Hyrtl-Schöffl z roku 1891