Josef Rufer

Narodil se ve Vídni a studoval na Českém vysokém učení technické v Praze. Vedle toho studoval teorii hudby u českého dirigenta Viléma Zemánka a skladbu u Alexandra Zemlinského. Po skončení vojenské služby v rakouské armádě studoval v letech 1919–1922 u Arnolda Schoenberga a Albana Berga. V letech 1925–1933 byl asistentem Arnolda Schoenberga na berlínské akademii (Akademie der Künste) až do té doby, kdy musel Schoenberg z rasových důvodů emigrovat. Dál pak v Německu pracoval jako pedagog a hudební kritik. Během Druhé světová války sloužil v německé armádě. Po demobilizaci vydával v letech 1947–1950 časopis Stimmen. Společně s Paulem Höfferem založil v Berlíně Mezinárodní hudební institut. V letech 1957–1959 pracoval jako redaktor v nakladatelství Bote & Bock. V roce 1956 byl jmenován docentem pro dvanáctitónovou techniku na Hochschule der Künste Berlin a přednášel na letních kurzech Nové hudby v Darmstadtu.

Největší proslulost Rufer získal jako specialista na dílo Arnolda Schooenberga. Kromě kritických rozborů a publicistických článků se zasloužil o souborné vydání Schoenbergova díla. Mezi jeho hlavní muzikologická díla patří:

• Die Komposition mit zwölf Tönen, Berlin: Hesse, 1952
• Musiker über Musik, Darmstadt: Stichnote, 1956
• Das Werk Arnold Schönbergs, Kassel: Bärenreiter, 1959
• Bekenntnisse und Erkenntnisse. Komponisten über ihr Werk, Frankfurt am Main u. a.: Propyläen, 1979 ISBN 3-44233-055-6

• Walther Killy, Rudolf Vierhaus (ed.): Deutsche Biographische Enzyklopädie. Band 8. Saur, München 1996 (ISBN 3-598-23163-6), s. 458.
• Peter Gradenwitz, Nuria Nono-Schönberg Arnold Schönberg und seine Meisterschüler – Berlin 1925-1933., Wien 1998, Zsolnay Verlag (ISBN 3-55204-899-5).

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Josef Rufer na Wikimedia Commons
• Rakouský hudební slovník (německy)