Josef Čejka

Profesí byl lékařem, univerzitním profesorem. Působil i jako překladatel Shakespeara a publicista. Psal muzikologické stati, patří mezi autory české hudební terminologie.[2][3]

Vystudoval s vyznamenáním gymnázium v Plzni a pak v Plzni studoval filozofii. Získal zde zálibu v hudbě. Od roku 1831 studoval na Karlo-Ferdinandově univerzitě v Praze. Zde roku 1837 získal titul doktora lékařství. V letech 1838–1841 byl sekundářem ve všeobecné nemocnici v Praze. V roce 1842 přešel do Vídně, kde u Rokitanského a Škody studoval pitvu a fyzikální diagnostiku. Roku 1843 nastoupil na post epidemiologického lékaře do pražské věznice, když zde vypukly kurděje. Roku 1846 odešel opět do Vídně a studoval u Hebry kožní choroby. V roce 1848 začal přednášet na pražské univerzitě na toto téma.[3]

Jeho akademické působení ale bylo přerušeno během revolučního roku 1848 politickou angažovaností. Účastnil se Slovanského sjezdu v Praze[3] a ve volbách roku 1848 byl zvolen na ústavodárný Říšský sněm. Zastupoval volební obvod Nový Bydžov. Profesně se uvádí jako lékař.[4] Patřil k českému politickému táboru, Národní strana (staročeši).

Po vypuknutí revoluce v Praze odešel do Vídně a vzdal se politiky.[3] Na mandát rezignoval v prosinci 1848.[5] V seznamu poslanců sněmu k lednu 1849 již nefiguruje.[6] V prosinci 1848 byl jmenován suplentem na prsním oddělení. Roku 1851 byl jmenován mimořádným profesorem a roku 1854 převzal vedení oddělení. V letech 1859–1861 byl děkanem lékařského kolegia a byl aktivní při zřizování spolku na podporu lékařských vdov a sirotků.[3]

Dlouhodobě trpěl tuberkulózou, od roku 1851 se neúčastnil veřejného života. Zemřel roku 1862 na chrlení krve[3] a byl pohřben na Olšanských hřbitovech[7].