Josef Množislav Bačkora
Josef Množislav Bačkora (12. února 1803 Malín[1] – 5. prosince 1876 Praha[2] ) byl český pedagog. Dvacet let vyučoval na c. k. české hlavní škole (dříve vzorná česká škola) v Praze. Byl autorem učebnic a knih pro mládež. Překládal z ruštiny. Jeho bratr Štěpán Bačkora (1813–1887) byl rovněž známý učitel; společně vydali některé práce.
Josef Množislav Bačkora | |
---|---|
Josef Množislav Bačkora | |
Narození | 12. února 1803 Malín České království |
Úmrtí | 5. prosince 1876 (ve věku 73 let) Praha Rakousko-Uhersko |
Povolání | pedagog, spisovatel a překladatel |
Národnost | Češi |
multimediální obsah na Commons | |
původní texty na Wikizdrojích | |
Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Život
Pokřtěn byl Josef František. Narodil se 12. února 1803 v Malíně u Kutné Hory v rodině učitelského pomocníka a baráčníka Františka Bačkory,[1] původem z Telče. Školní docházku absolvoval v Malíně a Kutné Hoře, kde vystudoval i učitelskou průpravku. Poté získal zaměstnání jako pomocník na městské škole v Čáslavi. Měl zájem si rozšířit vzdělání, proto odjel do Prahy s cílem získat kvalifikaci pro hlavní školu. Z finančních důvodů ale musel studium přerušit a přijmout místo soukromého vychovatele ve Zdechovicích v rodině hraběte Paara. S našetřenými penězi se vrátil a roku 1827 se mu podařilo požadované vysvědčení získat. Od roku 1827 již žil trvale v Praze.[3] Nemohl ale najít stálé místo, pracoval nadále jako soukromý učitel a ve volném čase navštěvoval univerzitní přednášky Jana Nejedlého.[4]
Roku 1835 složil další zkoušky na hrádecké opatrovně Jana Svobody, což mu umožnilo získat v roce 1837 místo v opatrovně na Malé Straně. Působil tam do roku 1843, kdy se vrátil k soukromému vyučování.[4]
Roku 1848 byl přijat na nově založenou vzornou českou školu, později označovanou jako c. k. česká hlavní škola, na Novém Městě, s níž byl spojen i učitelský ústav. Působil tam dvacet let. Byl známý svým jemným, humánním vystupováním a vytříbeným jazykem.[4]
V roce 1868 vyhlásila vídeňská vláda konkurs na obsazení několika učitelských míst na c. k. hlavní škole v Praze, což znamenalo výpověď pro Bačkoru a několik dalších učitelů. Toto rozhodnutí bylo v českém tisku ostře kritizováno, protože se propuštění týkalo úspěšných a oblíbených českých učitelů, zatímco v téže době v řadě českých obcí zůstávali ve školách nepopulární zastánci germanizace.[5] František Jan Zoubek, ředitel c. k. hlavní a průmyslové školy na Smíchově, se pokusil toto rozhodnutí zvrátit osobní žádostí císaři Františku Josefovi I. během jeho návštěvy Prahy, byl ale odmítnut.[6]
Aby se uživil, vrátil se Bačkora k soukromému vyučování. Jako jistou satisfakci za propuštění byl jmenován společně s dalšími postiženými (Karel Slavoj Amerling, Škoda, Tesař) čestným členem Jednoty učitelské pro kraj písecký.[4]
Roku 1874 získal zásluhou Václava Kredby a Jana Lepaře výpomocné místo na pražské škole. Dlouho tam ale nesetrval — počátkem školního roku 1876–77 onemocněl a 5. prosince 1876 zemřel.[4]
Rodina
S manželkou Uršulou (1825–1875) měl šest dětí. Nejmladší dceři bylo v době úmrtí matky 12 let.[3][7]
- Bratr Štěpán Bačkora (1813–1887) se rovněž proslavil jako učitel a odborný spisovatel.
- Syn Přemysl (1848–1904), známý pod jménem Bedřich Bernau, byl autorem historických a vlastivědných spisů v češtině i němčině.[8]
Dílo
Je autorem např. těchto knižně vydaných prací:
- Malý Gratulant, čili, Přánky malých (1845, společně s bratrem Štěpánem)
- Malý vyprávěč, čili, Deklamovanky (1845, společně s bratrem Štěpánem)
- Počátky ve čtení (1849–52)
- Návodná proprava ke mluvnici (1850)
- Praktické navedení ke hláskování a čtení (1854)
Překlady:
- Faddej Venediktovič Bulgarin: Iwan Wyžihin : powjdka zábawná a poučná (1842)
- Nikolaj Michajlovič Karamzin: První dobytí Sibiře od Rusů s předeslanými staršími dějinami sibiřskými, pokud stýkají se s říší ruskou (1861)
- Anne Fraser Tytler: Marie a Flora : povídka pro dítky a rodiče i pro pěstouny (1871)
- Aleksandra Išimová: Život Petra Velikého pro mládež dospělejší (1878)
Přispíval rovněž do časopisů (Česká včela, Jindy a nyní, Vlastimil, Květy).[4] Br
Odkazy
Reference
- Matrika narozených, Malín 1784-1827, snímek 39, Záznam o narození a křtu
- Matriční záznam o úmrtí a pohřbu farnosti při kostele sv.Štěpána na Novém Městě pražském
- Josef Množislav Bačkora. Beseda učitelská. 1. 3. 1877, s. 1–2. Dostupné online.
- KRYŠPÍN, Vojtěch. Obraz činnosti literární učitelstva českoslovanského za posledních 100 let. Praha: M. Knapp, 1885. 422 s. Dostupné online. Kapitola Bačkora Josef Množislav, s. 53–55.
- Propuštění učitelů. Národní listy. 1868-06-19, roč. 8, čís. 167, s. 2. Dostupné online [cit. 2011-07-09].
- K pobytu Jeho Veličenstva císaře v Praze. Národní listy. 1868-06-25, roč. 8, čís. 173, s. 2. Dostupné online [cit. 2011-07-09].
- Národní archiv, Policejní ředitelství I, konskripce, karton 9, obraz 857, Bačkora Joseph
- VYKOUKAL, František Vladimír. Nové rovy. Osvěta. 1904, roč. 34, čís. 1, s. 183. Dostupné online [cit. 2012-10-21].
Literatura
- VOŠAHLÍKOVÁ, Pavla, a kol. Biografický slovník českých zemí : 2. sešit : B–Bař. Praha: Libri, 2005. 154–264 s. ISBN 80-7277-252-X. S. 166–167.
- OTRUBA, Mojmír. Josef Množislav Bačkora. In: Vladimír Forst a kolektiv. Lexikon české literatury : osobnosti, díla, instituce. Praha: Academia, 1985. ISBN 80-200-0797-0. Svazek I. A-G. S. 108–109.
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Josef Množislav Bačkora na Wikimedia Commons
- Autor Josef Množislav Bačkora ve Wikizdrojích
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Josef Množislav Bačkora
- Soupis pražských domovských příslušníků 1830-1910, Bačkora, Množislav Josef *1851