Josef Gross (kněz)

Na kněze byl vysvěcen 5. července 1930. Po svěcení působil jako kaplan v Moravských Budějovicích a jako katecheta v Jemnici a v Brně. Během druhé světové války byl v letech 1940–1945 vězněn v koncentračních táborech v Mittelbau-Dora, Buchenwaldu, Breslau a v Osvětimi. Vzhledem k utrpení prožitému v těchto koncentračních táborech a v dobré víře v potřebu mírového úsilí se stal aktivním členem Mírového hnutí katolického duchovenstva (MHKD), ve kterém zastával až do konce života řadu významných funkcí. Jeho úmysly však i přes toto členství byly zcela čisté, byl přesvědčen o správnosti svého konání, nikomu neublížil. Za léta strávená v koncentračních táborech si vytvořil s některými spoluvězni hluboké vazby a po válce, když se mnozí z těchto dostali k moci, vztahy z let nacistického věznění přetrvaly. [1] Od roku 1954 byl administrátorem farnosti v Brně-Židenicích a díky jeho přímluvě do farnosti přišel jako kaplan nedávno propuštěný kněz František Baťka. Tato zdánlivě nesourodá dvojice duchovních působila společně v této brněnské farnosti třináct let. Během této doby byly do kostela pořízeny nové zvony i nové varhany. Došlo také k úpravě liturgického prostoru a hlavního oltáře.

Na podzim 1963 se zúčastnil jako člen doprovodu českých a slovenských biskupů druhé části zasedání II. vatikánského koncilu.[2]