Josef Götzl

Pocházel ze skromných poměrů, ale postupně se vypracoval na velkopodnikatele a průmyslníka.[7] Byl synem cínaře. Pracoval v podniku svého otce. Společně s Čeňkem Daňkem založili v Karlíně strojírnu Daněk und Comp., v níž od 5. listopadu 1854 působil jako podílník. V roce 1872 se podnik změnil na akciovou společnost, v níž Götzl zastával funkci jejího prezidenta.[5] Kromě předsednictví v správní radě podniku Breitfeld, Daněk a spol. zastával funkci předsedy správní rady i v první české akciové společnosti pro rafinování cukru.[4] Zasedal rovněž ve správní radě Živnostenské banky.[5] Od roku 1872[5] byl majitelem statku Konárovice u Kolína.[4]

V letech 1861–1884 byl starostou Karlína.[6] Po několik let zastával funkci předsedy družstva pro vystavění Národního divadla.[7] 26. října 1866 mu za jeho jednání během válečného roku 1866 byl udělen Řád Františka Josefa.[5]

V 60. letech 19. století se zapojil i do zemské politiky. Podle některých zdrojů usedl již roku 1865 na Český zemský sněm.[5] V řádných zemských volbách v Čechách v lednu 1867 byl zvolen do Českého zemského sněmu v městské kurii (volební obvod Karlín).[8] Mandát obhájil za týž obvod i v krátce poté konaných zemských volbách v březnu 1867.[9]

V srpnu 1868 patřil mezi 81 signatářů státoprávní deklarace českých poslanců, v níž česká politická reprezentace odmítla centralistické směřování státu a hájila české státní právo.[10] Čeští poslanci tehdy na protest praktikovali politiku pasivní rezistence, kdy bojkotovali práci zemského sněmu, byli za neomluvenou absenci zbavováni mandátů a pak opětovně manifestačně voleni. Götzl takto byl zbaven mandátu pro absenci v září 1868[11] a zvolen znovu v doplňovacích volbách v září 1869.[12] Za Karlín byl do zemského sněmu zvolen i v řádných volbách v roce 1870[13] a volbách roku 1872.[14] Následovala opět série zbavení mandátu a opětovněho zvolení. Takto uspěl v doplňovacích volbách v říjnu 1873,[15] doplňovacích volbách v červenci 1874,[16] na jaře 1875,[17] v únoru 1876[18] a dubnu 1877.[19] Za městskou kurii v Karlíně byl zvolen i v řádných volbách roku 1878[20] a volbách roku 1883.[21] V zemských volbách roku 1889 do sněmu usedl za velkostatkářskou kurii (nesvěřenecké velkostatky).[22]

Politicky patřil mezi stoupence Národní strany (staročeské).[5][23] V posledních letech, kdy na sněmu zasedal mezi velkostatkáři, patřil do skupiny Strany konzervativního velkostatku.

Zemřel v únoru 1892 ve věku 72 let na vysílení. Smuteční obřad se konal v kostele svatého Cyrila a Metoděje v Karlíně. Pohřben byl na Olšanských hřbitovech.[4][24]