Josef Bojas

Josef Bojas se narodil 25. března 1901 v Plzni Karlovi a Justině Bojasovým. Jeho otec byl knihař, matka se podruhé vdala za Václava Řežábka, důstojníka četnictva a okresního velitele. Josef Bojas absolvoval pět tříd obecné a čtyři třídy měšťanské školy, poté se vyučil elektrotechnikem. Vojenskou prezenční službu nastoupil v roce 1921 u plzeňského 18. pěšího pluku a dosáhl hodnosti desátníka.

Po vzoru svého nevlastního otce nastoupil Josef Bojas 15. října 1924 k četnictvu. Nejprve jako četník na zkoušku u zemského velitelství v Bratislavě v hodnosti desátníka získané v armádě. Výcvik ukončil zkouškou 17. června 1925 a po uplynutí zkušebního roku byl přijat do definitivního stavu v hodnosti strážmistra. Jako podřízený četník sloužil na několika stanicích na Slovensku. Vzhledem k dobrým výsledkům byl povýšen a 1. září 1936 vyslán do bratislavské školy pro výcvik velitelů četnických stanic, kterou ukončil v červnu 1937. V prosinci téhož roku byl povýšen do hodnosti praporčíka. Po vzniku Slovenského štátu v roce 1939 byl propuštěn ze stavu slovenského četnictva, vrátil se do Nepomuku a zažádal o zařazení do četnictva protektorátního. Byl přijat a sloužil na služebnách v Říčanech, Třemošné a nakonec na vlastní žádost ve Strančicích.

Po příchodu do Strančic se Josef Bojas zapojil do protinacistického odboje v odbojové skupině Maršála Timošenka. Činnost skupiny zasahovala prostor od Prahy po Tábor. K odhalení došlo na začátku roku 1943 zásluhou pražského gestapa. Josef Bojas byl zatčen 26. února ráno na četnickém zemském velitelství v Praze, kam byl na ten den pozván. Popraven byl 8. července 1943 na kobyliské střelnici společně s dalšími četníky Františkem Famfulíkem, Janem Jiráskem a Františkem Rajmonem. Rozhodutím Heinricha Himmlera a Karla Hermanna Franka byla poprava veřejná, přičemž bylo z odstrašujících důvodů do Kobylis naveleno 30 důstojníků a 120 příslušníků protektorátního četnictva a policie, kteří měli popravu sledovat. Odsouzení před samotnou exekucí kladli tuhý odpor při přivazování ke kůlům a zakrývání očí a provolávali pročeskoslovenská a protinacistická hesla. Sám Josef Bojas zvolal na přihlížející četníky Kamarádi, my víme, proč umíráme, za nás se stydět nemusíte! Nacistické úřady již podobnou akci do konce války nezopakovaly.

• Vladimír Vávra, Michal Dlouhý - Četník Josef Bojas (vydáno obcí Strančice, nakladatelství Pragoline, 2009, ISBN 978-80-86546-62-9)
• Michal Dlouhý - Četník Josef Bojas (článek v Historickém kaleidoskopu, 2017)

• Profil Josefa Bojase na stránkách Válka.cz