Josef Antonín Schneider-Svoboda

Narodil se 28. dubna 1839 ve vsi Oltingue v departmentu Haut-Rhin jako Joseph Antoine Schneider.[2] Jeho otec Aloyse Schneider byl původní profesí barvíř a později se stal starostou obce.

Od roku 1863 žil u měšťana Emanuela Svobody a jeho manželky v Kutné Hoře. Na jejich počest pak převzal jejich příjmení, Svoboda[3].

Po vystudování práv působil u kutnohorského soudu. Roku 1878 se Schneider-Svoboda stal vrchním zemským soudním radou a návladním se sídlem v Praze. V té době obdržel[4] Řád Františka Josefa. O rok později se vrátil do Kutné Hory a stal se prezidentem tamního krajského soudu.

V srpnu 1899 vznesl Schneider-Svoboda žalobu[5] na Leopolda Hilsnera za to, že rituálně zavraždil devatenáctiletou Anežku Hrůzovou. Státní zástupce Schenider-Svoboda, stejně jako většinová společnost, uvěřil ve vinu slaboduchého polenského mladíka židovského původu.[6] Označil za svůj cíl dostat Hilsnera do oprátky, což se mu nakonec povedlo (trest byl ovšem císařem zmírněn na doživotí). Hilsnerovým obhájcem byl Zdenko Auředníček,[7] který byl Schneider-Svobodovým přítelem a společně patřili v Kutné Hoře k vyšší společenské třídě. Po skončení procesu odešel Schneider-Svoboda na půlroční dovolenou, což bylo v očích společnosti bráno jako křivda na státním zástupci a spekulovalo se, že na dovolenou neodešel dobrovolně.

V závěru života se věnoval dobročinným činnostem. Sponzoroval opravu kaple u Německého Brodu, pořádal sbírku šatstva pro chudé děti a věnoval peníze na restauraci Chrámu svaté Barbory v Kutné Hoře.

Zemřel 26. února 1914 v Kutné Hoře, kde je také pohřben.