Josef Šimon (politik)

Absolvoval obchodní akademii v Chrudimi, od roku 1941 pracoval v ČKD. Po osvobození vystudoval Vysokou školu obchodní v Praze. Od roku 1948 působil na KV KSČ v Praze, kde byl šéfem oddělení průmyslu a obchodu. V letech 1950-52 byl podnikovým ředitelem firmy Auto-Praga, patřící do státního podniku Tatra. V letech 1958-62 byl podnikovým ředitelem Škodových závodů v Plzni, mezi lety 1966-69 řídil podnik Auto-Škoda v Mladé Boleslavi.[2]

Zastával četné stranické a státní posty. XIV. sjezd KSČ ho zvolil za člena Ústředního výboru Komunistické strany Československa. XV. sjezd KSČ ho ve funkci potvrdil. V letech 1969–1971 byl ministrem průmyslu České socialistické republiky ve vládě Josefa Kempného a Josefa Korčáka, v letech 1971–1974 ministrem hutnictví a těžkého průmyslu ČSSR (též oficiálně ministr hutnictví a strojírenství) v první vládě Lubomíra Štrougala a druhé vládě Lubomíra Štrougala a v letech 1974–1981 místopředsedou československých vlád (druhá vláda Lubomíra Štrougala a třetí vláda Lubomíra Štrougala). Zároveň působil jako vedoucí československé delegace a předseda stálé komise RVHP pro strojírenství.[3][4]

Po provedení federalizace Československa usedl do Sněmovny národů Federálního shromáždění. Mandát nabyl až dodatečně v prosinci 1969. Do federálního parlamentu ho nominovala Česká národní rada, kde rovněž zasedal. Mandát ve FS získal i ve volbách roku 1971 (volební obvod Středočeský kraj) a volbách roku 1976 (obvod Mladá Boleslav) a ve federálním parlamentu zasedal až do konce funkčního období, tedy do voleb roku 1981.[5][6][7]

Pak v letech 1981–1984 působil jako velvyslanec Československa v Rumunsku. V roce 1960 a 1971 mu byl udělen Řád práce, v roce 1981 Řád republiky.[3] Po návratu z Bukurešti byl penzionován.[2]