Josef Šimůnek (sochař)

Studoval na Odborné škole pro řezbáře v Praze u profesorů Václava Markupa a Františka Kmenta. Poté v letech 1945–1950 na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze u profesorů Jana Laudy, Josefa Malejovského a Josefa Wagnera.[1][2]

Působil jako odborný pracovník muzea v Lounech a v letech 1953–1970 byl jeho ředitelem.[1][3]

Ve vlastní tvorbě se věnoval sochařství od malých dřevěných misek až po konstruktivní nebo figurální plastiky větších rozměrů. Dále tvorbě porcelánu a keramiky, restaurátorství a drobné grafice. Ve svých dílech se zaměřuje na účinky transformace světla a stínu a další techniky týkající se prostoru a objemu. Dohromady s Miroslavem Zentnerem restaurovali spoustu soch v severočeském kraji.[1] Během své profesní kariéry uspořádal několik samostatných výstav.[2]

Autor byl členem skupiny ČFVU.[2]

Je zastoupen v Severočeské galerii výtvarného umění v Litoměřicích, Galerii Benedikta Rejta v Lounech a GVU v Liberci.[1]

V roce 2006 mu byl in memoriam udělen titul Čestný občan města Loun.[3]

• Fontána Pět pramenů, keramika, Louny[1]
• Pomník K. Aksamita v Toužetíně u Loun[1]
• Sochy a reliéf Akcent pro kavárnu Luna v Mostě[1]
• Plastika Harmonie, škola v Lounech[1]
• Reliéfy Plameňáci, jesle v Litvínově[1]
• Kout dětských her, dřevo, Hamr u Litvínova[1]
• Mříž pro kancelář ředitele Severočeských lesů v Teplicích[1]
• Keramický reliéf Matka, Jirkov u Chomutova[1]
• Dřevěné reliéfy, kino v Benešově nad Ploučnicí[1]

• Čestný občan města Loun[3]